O kvótách  se mluvilo už v době, kdy jsem kandidovala do Poslanecké sněmovny. Od začátku říkám, že kvóty nejsou spásonosné a neřeší podstatu věci.  Už v jednom z minulých článků, které jsem prezentovala v tomto internetovém periodiku, jsem  psala, že jsem zastánkyní toho, aby se ženy v politice objevovaly čím dál více. Ale nejsem zastánkyní toho, aby se tak dělo „násilím“, tj. předpisy, nařizováním a pouhým matematickým výpočtem. Ženy by měly mít vlastní osobní zájem na tom, aby nenechaly vést politické opratě pouze mužům. A v jiných profesích je to podobné. Zavedení kvót mi připomíná dobu před rokem 1989, kdy nevadilo, že dotyčný má např. pouze základní školu, ale díky tomu, že měl ten správný „dělnický původ“, tedy tu správnou kvótu, dostal se na pozice, na kterých neměl co dělat. Je nutné, aby se ženy profilovaly na významnějších vedoucích místech, ale nikoliv proto, že jsou ženami, ale, stejně jako jejich mužští kolegové, na základě své odbornosti, zkušeností, dovednosti a znalostí. Pak by nemělo rozhodovat pohlaví. To, co pro ženy musíme udělat, aby se o taková místa mohly ucházet je, vytvořit jim k tomu prostředí a  podmínky, např. flexibilní pracovní dobu, dětské skupiny ve firmách, možnost vzdělávání, reálnou možnost dalšího uplatnění. Jednoduše umožnit sladit pracovní a rodinný život. A konečně i změnit stále zavedené myšlení, že „za rodinu je odpovědná hlavně žena“. Nikoliv. Za rodinu jsou odpovědní všichni její členové. Tomu všemu se velmi intenzívně věnuji celý rok a je smutné, že jsem se dočetla ve zmíněném rozhovoru, že ANO je jednou ze stran, které blokují podporu fungování žen na politických i jiných místech v rámci koalice. A jen ČSSD je prý ta jediná koaliční strana, která vše prosazuje. Ale ono je něco jiného říkat a něco jiného konat. Asi má ČSSD problém s obsazením žen bez zavedení kvót, kdežto my, ANO, ne.

Sama jsem si před nějakým časem udělala svoji „soukromou“ anketu na svém profilu ohledně postojů našich obyvatel k problematice zavedení kvót. Z výsledků, které s můžete prohlédnout na mém profilu PL je evidentní, že direktivní zavedení kvót si nepřejí ani občané této země. Uvítali by, jako ostatně i mnozí rozumní lidé, aby se dal prostor odbornosti a osobní vlastní vůli. Jako předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny  hodlám aktivně sledovat dodržování Strategie pro  rovnost žen a mužů na příštích pět let a na dané problémy i upozorňovat. Nyní se dotváří Akční plán k této strategii, ale musím konstatovat, že i tento Akční plán není pro mě moc akční. Spíše řeči, řeči, analýzy, semináře. Ale málo návrhů konkrétních kroků. Uvidíme. Připomínky  z mojí strany jsou známy a jsou zaznamenány. A navíc, jestliže tyto požadavky dlouhodobě (třeba několik let) neplní ani jednotlivá ministerstva, jak vyplývá ze zprávy zaslané komisi na moji žádost, jak pak můžeme chtít po jiných institucích dodržování těchto požadavků, potažmo do budoucna kvót.