Po cestě do Athén možná tak ještě sesbírám pár drobných od hospodských prostřednictvím e-tržeb, a to ještě kdoví jestli, protože výpočty jsem si vycucal z prstu. Z vody se na mě budou usmívat spokojené „velké ryby“ s legálně skrytým a nezdaněným majetkem, což blahosklonně přehlédnu, protože se zahojím na 3,3 milionech podnikatelů a zaměstnanců privátního sektoru, stejně jako všichni ostatní, stejně špatní ministři financí přede mnou. Já jsem ale ještě o něco horší, protože se ode mě, na rozdíl od mých předchůdců, něco pořádného očekávalo. Třeba zavedení centrálních nákupů.

Přestože zdaleka nejsem natolik uznávaným ekonomem, natož pak kuchařem, jako Markéta Šichtařová, nemohu od ní toto nelichotivé vysvědčení přijmout. Myslím si totiž, že ekonom by se neměl snižovat k hodnocení na základě dojmů, ale hodnotit by měl na základě střízlivého posouzení faktů. A za ty já považuji s odpuštěním například čísla.

V útrobách webu hnutí Ano je k nalezení volební program pro rezort financí, se kterým jsem se ve volbách o přízeň voličů ucházel. I když do konce volebního období ještě půl druhého roku zbývá, už nyní by mělo být více méně jasné, kdo své voliče podvedl a kdo ne. Nevím, jakým způsobem postupuje při svých analýzách paní ekonomka, ale mé praktické životní zkušenosti velí jednoduchý a efektivní postup – porovnat si plány s dosaženou skutečností.