Vážené dámy a pánové, milý pane předsedající, poslankyně, poslanci, já bych rád doplnil úvodní slovo pana premiéra o pohled Ministerstva zdravotnictví a o konkrétní údaje, které jistě potřebujete k tomu, abyste se správně a zodpovědně rozhodli. Dostali jste je i v extenzivní formě předem, nicméně považuji za svoji povinnost vás s nimi seznámit.
V České republice v současné době stále probíhá velmi silné šíření onemocnění koronavirem Covid-19 a objektivním faktem je, že stav epidemie v České republice je stále rizikový. Registrujeme velkou nálož viru v populaci a hlavně - a to je podstatné - významný zásah do potenciálně zranitelných skupin, mimo jiné i díky vánočním svátkům a novoročnímu období. V důsledku toho evidujeme stále vysoké počty pacientů v nemocnicích a mortalita - respektive abych byl přesnější - počet osob, které v době, kdy zemřeli, měli pozitivní test na koronavirus, je stále nemalá - přes 150 lidí denně.
Proč je nouzový stav nezbytný pro další zvládání epidemie, proč vás vláda dnes opakovaně žádá o jeho prodloužení? Jak už bylo řečeno, bez nouzového stavu nelze v daném legislativním nastavení - já teď zdůrazním tato dvě slova - efektivně a rychle přijímat účinná protiepidemická opatření, zejména pak opatření k omezení mobility obyvatel. Právě tato opatření jsou přitom naprosto klíčová.
Pro naši společnou informaci, ve chvíli, kdy přestane platit nouzový stav, za stávající legislativy musíme v brzké době navrátit ventilátory a lůžka do státních rezerv, bude výrazně omezena možnost nasadit vojáky v nemocnicích v takové podobě, v jaké to činíme dnes, bude omezeno využití integrovaného záchranného systému při zajištění očkování, převozu očkovacích látek, a podobně. A jak jsem už řekl, bude významně omezeno zajištění protiepidemických opatření.
Rizikový vývoj tak, jak ho popisuji, není jen v České republice. S různou intenzitou a v různé fázi probíhá ve všech státech Evropy a všechny státy podávají a zajišťují podobná opatření ve snaze zabránit zahlcení jejich zdravotního systému. Česká republika v tom má velkou výhodu, náš zdravotní systém patří k jednomu z nejrobustnějších v Evropě. Přesto, jak všichni vidíme, má nyní potíže.
Státy mají různou legislativu, ale většina z nich využívá nějaké obdoby toho, čemu u nás říkáme nouzový stav, například zákonem nastavený centrální lockdown, nebo takzvaný protiepidemický stav, a podobně. Strategie přijímaných opatření jsou velmi obdobné a vždy směřují k centrálnímu omezení mobility obyvatel. Státy proto typicky - stejně jako Česká republika - uzavírají sportoviště, místa shromažďování osob, uzavírají gastroprovozovny, omezují maloobchod, nastavují zákazy vycházení.
U nás zatím jinou možnost, než v průběhu nouzového stavu, nemáme, i když zřejmě je dobré o zákonné úpravě, která by umožňovala toto všechno dělat v budoucnosti, nyní jednat. Právě proto, že tato epidemie nemusí být tou poslední. Všechny státy Evropy čelí vysoké úrovni nákazy. Objektivní realitou je, že rizikový vývoj epidemie probíhá opravdu všude. A když ukážu tento obrázek (Ukazuje do pléna.) s barevným kódováním, potom vidíme, že celá Evropa je zbarvena v podstatě stejně.
Proč je nutné to, o čem jsem hovořil, celostátně, nebo chcete-li centrálně, omezovat mobilitu obyvatel. Právě proto, že omezení mobility spolu s omezením četnosti mezilidských kontaktů vede ke zpomalení šíření nákazy. Je to sice relativně primitivní a řadu lidí omezující způsob, ale jiný zatím nemáme. Epidemická situace neustále vykazuje rizikové hodnoty, o kterých jsem mluvil a nelze vyloučit potřebu velmi rychlého zásahu.
Na jedné straně jsme nyní vystaveni nebezpečí rozšíření nové mutace viru, která má až o 40 % rychlejší šíření, na druhé straně je stále velká zátěž nemocnic a může se stát, že bude velmi rychle nutné nějak reagovat a budeme muset mít kapacitu zdravotního systému na tuto reakci. A toho se neobáváme jen my, toto je obava všech okolních zemí.
Z toho plynou hlavní důvody žádosti o prodloužení nouzového stavu, tedy stále silné komunitní šíření s rizikem výskytu nové mutace, v současné době uvažujeme o britské. Je ale potřeba říci, že vir a priori mutuje stále a mutace se mohou objevovat i jiné. Vysoký počet nakažených zdravotnických pracovníků, který omezuje kapacitu našeho zdravotního systému, a nákaza velkého množství zranitelných osob, to je mimo jiné důvod k prioritizaci očkování, o které mluvil pan premiér, to je důvod toho, proč právě starší spoluobčany začínáme očkovat jako první. Protože ti jsou nejvíce ohroženi.
Šíření nákazy v České republice v současné době naštěstí zpomaluje. Ale stále se bavíme o mnoha tisících nově nakažených denně. Návrat k rostoucí dynamice v případě, že by se křivka opět zvrátila, by tak byl velmi rychlý. Počty nově diagnostikovaných případů stále několikanásobně převyšují mezinárodně doporučené bezpečné limity, které jsou konkrétně 100 na 100 tisíc obyvatel na 14 dní. Jsou to data, kterými se řídíme my, kterými se řídí Kochův institut, kterými se řídí Izrael a řada dalších podobných institucí, se kterými na pravidelné bázi spolupracujeme a data konzultujeme nejenom skrze Evropskou agenturu pro kontrolu onemocnění - takzvané ICDC.
Pro vaši informaci v současné době v České republice záchyt nově diagnostikovaných pacientů desetinásobně převyšuje toto doporučené minimální množství. Je pravda - a já to říkám opakovaně a trvám na tom - že je to také proto, že množství testů prováděných v České republice je vysoké, často vyšší, než v řadě jiných zemí. Ale i kdybychom číslo, které u nás máme, podělili dvěma, i kdybychom vzali v potaz jenom polovinu těchto nově diagnostikovaných pacientů a přiblížili se tak na úroveň zemí, které testují daleko méně, než my, pořád budeme mnohonásobně překračovat to, co je považováno za bezpečnou hranici.
Podíl hospitalizovaných pacientů nezachycených testováním je stále vysoký - cirka 50 % - a ti se potom dostávají rychle do nemocnic. Je to jeden z těch nově zavedených parametrů protiepidemického skóre a právě v této situaci by například zmiňovaná mutace viru s o 40 % rychlejším šířením znamenala téměř nezvládnutelné riziko pro nemocnice.
Děláme vše pro to, abychom o těchto informacích měli detailní kontrolu. Státní zdravotní ústav ve spolupráci se sítí akademických institucí spolupracují a monitorují tento problém, navyšujeme výrazně množství prováděných takzvaných sekvenací, které jsou schopné přesně určit, o jakou mutaci se jedná. Ale to neznamená, že jenom tímto bedlivým dozorem zabráníme šíření viru.
Je potřeba konat. Riziko plyne také z vysokého počtu zranitelných pacientů. Já jsem to už zmínil. Víme, že v době maximálních špiček se jednalo až o 3 000 seniorů nově diagnostikovaných denně. V současné době toto číslo pokleslo na polovinu, například 19. 1. to bylo asi 1 600 nově diagnostikovaných seniorů. Ale je to stále velmi vysoké číslo. A víme, že 30 % z těchto osob s velkou pravděpodobností skončí ve zdravotnickém zařízení.
Dovolte mi uvést jeden hypotetický příklad, který jsem sdílel i s některými z vás, co by se stalo, kdybychom najednou úplně zrušili všechna opatření. Já vím, že se to nestane, ale jenom, abychom si to uvědomili. I kdybychom se zaměřili jen na ty nejstarší, jen na ty, kterým je 80 a více, kterých je v této zemi asi 400 000, tak ve chvíli, kdy by bez opatření onemocněli, potom 30 % z nich by skončilo s největší pravděpodobností během tří týdnů v nemocnici. 30 % ze 400 000 je zhruba 130 000 lidí. 20 % z těchto lidí by vyžadovalo intenzívní péči. To je 26 000 lidí. V celé České republice je zhruba 45 000 lůžek a 6 000 lůžek intenzívní péče. Kdyby k tomu, co říkám, hypoteticky došlo, potom během tří týdnů je trojnásobně překročena kapacita celého zdravotního systému této země. To by nebyl problém těch lidí, kteří mají koronavirus, to by byl problém nás všech, protože v tu chvíli pro všechny ostatní, kteří potřebují jinou péči, by najednou nebyla v nemocnicích lůžka. Nestane se to, nestane se to i díky tomu, co všichni společně děláme. Ale je to jakási ilustrace toho, abychom si společně uvědomili, že musíme zatím stále a poměrně razantně, i když nás to všechny bolí, konat. Já vnímám problémy, které to vyvolává u velké části našich spoluobčanů, nijak je, prosím, nezlehčuji, jenom, prosím, vnímejte i vy pohled Ministerstva zdravotnictví.
Index rizika protiepidemického systému, který hodnotí, jakým způsobem se chová epidemie v populaci, se v současné době pohybuje kolem 70, 73 bodů ze 100, což je stále relativně vysoká hodnota. A do těch rizikových bodů se promítají všechny ony parametry, o kterých jsem mluvil: vysoký podíl hospitalizovaných bez podchycení testy a trasováním, vysoký počet nakažených seniorních skupin a tak podobně. Ale tento index je jenom jedním z mnoha parametrů, které používají expertní skupiny při tom, když doporučují ministru zdravotnictví, protože, a to řeknu zcela jasně, nejsem to já, kdo rozhoduje, jedná se o kolektivní rozhodování expertních skupin, které potom ministr zdravotnictví přenáší na vládu a ta rozhoduje. Takže tento index rizika je jedním z těch hlavních, nikoliv jediným a automatickým důvodem k rozhodování. Neméně významným ukazatelem je například zátěž nemocnic. A z toho, jak náš systém funguje, víme, že je nezbytně nutné snížit počet hospitalizací pod 3 000 a ve chvíli, kdy se bude pohybovat kolem 2 000, potom teprve Česká republika může zajistit poskytování plné ostatní péče mimo covidové pacienty, takzvané odložitelné, odkladné, elektivní péče.
Je stále vysoká zátěž nemocnic, hovořím o tom opakovaně a není to proto, že bych se chtěl opakovat jen tak. Je to proto, abych zdůraznil důležitost této informace. Celkové počty hospitalizovaných sice tento týden poprvé po delší době začaly klesat, ale denní nové příjmy do nemocnic se stále pohybují kolem 500. Další vývoj potřeby nemocnic je tedy rizikový a počet hospitalizovaných je stále vysoký, zejména v některých regionech. I tento týden bylo potřeba řešit například s extrémně přetíženým Karlovarským krajem, který již nestíhal transporty nemocných do jiných krajů, zajištění letecké záchranné služby, aby se zavčas mohli převážet pacienti z tohoto kraje, který má menší kapacity než kraje ostatní. 19. 1. leželo v nemocnicích stále asi 6 600 osob. Dnes je to už o něco méně, ale pořád se bavíme o počtech přes 6 000 a o počtech přes 1 000 na jednotkách intenzívní péče. Proto žádáme o nouzový stav a protože víme, že pokles k oněm 3 000 bude trvat minimálně tři týdny, proto vás žádáme o poskytnutí nouzového stavu opět na dobu měsíce. Z aktualizovaných dat, která máme k dispozici, vyplývá, že nelze předpokládat pokles rychlejší než zhruba o 1 200 za týden. V současné době máme přes 6 000 osob s covidem v nemocnicích. Takže ten požadavek na čtyři týdny není virtuální, má jasná data, jasné podklady.
V neposlední řadě je potom potřeba zdůraznit, že stále přes 5 000 zdravotnických pracovníků, téměř 1 000 lékařů, 2 500 sester a přes 2 000 ostatních zdravotnických pracovníků je aktuálně pozitivních pro toto onemocnění a nemůže vykonávat svoji práci. Pokud se týká úmrtnosti u osob s covidem, tak důsledkem vysokého počtu právě těch zranitelných je situace, že stále je relativně vysoký počet těch, kteří s touto nemocí umírají. A pro snížení této smrtnosti je zásadní udržet stávající opatření směřují k redukci mobility obyvatel, ke snížení počtu rizikových sociálních kontaktů a vše je zapracováno mimo jiné do nově připravované tabulky protiepidemického systému, u které bude Ministerstvo zdravotnictví navrhovat, aby začala platit od 1. února. Byli jste s ní seznámeni formou e-mailové komunikace.
Já bych vám zde chtěl poděkovat za pozornost, která se týkala představení dat. A nyní mi dovolte shrnout, o co vás tedy jako ministr zdravotnictví žádám. Žádám vás o prodloužení nouzového stavu o 30 dní. Žádám vás o společnou diskusi nad tím, jak do budoucna legislativně zajistit možnost realizace potřebných opatření i mimo nouzový stav. Žádám vás o ochranu našeho zdravotního systému, který potřebuje minimálně tři týdny na to, aby se vzpamatoval z nejhoršího, co já jako ministr zdravotnictví samozřejmě vnímám. Vnímám složitou situaci řady z našich spoluobčanů, kterým ochranná opatření jednoznačně komplikují život. Vnímám potřebu hovořit o podmínkách pro ty, kteří jsou koronavirem a jím vyvolanými opatřeními omezováni a zasaženi. Co vidím jako cestu z této situace? Především očkování, o kterém jsme zde už hovořili, které bude ale ještě chvíli trvat, protože vakcín nemáme tolik, kolik bychom chtěli a potřebovali. Vidím jako cestu také ochotu podržet dosud ochranná opatření do doby, než očkování začne fungovat. Jako cestu také vidím odpovědný přístup k sobě samým i k těm, kteří leží v nemocnicích, o testování sebe sama a o karanténu a izolaci a dodržování těchto opatření. A nakonec, co vám jako ministr zdravotnictví mohu nabídnout, ochotu k jednání nad budoucí legislativní úpravou podobných situací, diskusi se všemi o nastavení ochranných opatření na základě odborných argumentů, podporu rozšíření antigenního testování výhledově i v podnicích a sdílení dat o epidemii i očkování na pravidelné bázi tak, abyste se všichni mohli přesvědčit o tom a zcela transparentně se zachováním všech potřebných legislativních norem o ochraně osobních údajů, jak epidemie v České republice probíhá a jak probíhá očkování, které je jedinou cestou k definitivnímu vyřešení této situace.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: PV
