Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Musím vyslovit kompliment paní kolegyni Konečné, že má obdivuhodný dar, i když si mnohokrát říkám, že nebudu vystupovat k určitému bodu, že nemohu nevystoupit. Myslím si, že to, co tady na půdě tohoto úctyhodného sboru teď zaznělo, prostě musí být komentováno.

Myslím, že paní poslankyně tady prezentovala to, co jsem několikrát i v posledních dnech řekl do médií, že komunistická strana prostě není schopná reformy, že je antidemokratická. Slova, která zde zazněla, obhajují anexi území cizího státu, která je srovnatelná s anšlusem Rakouska z 12. března 1938, nebo s okupací Československa z 21. srpna 1968, jsou prostě nepřijatelná.

A byla to právě komunistická velmoc Sovětský svaz, která 23. srpna roku 1939 uzavřela hanebnou smlouvu s nacistickým Německem, smlouvu, která vstoupila do dějin jako pakt Ribbentrop-Molotov. Teprve potom komunistická strana nahradila nepřijatelnou filozofii jakési internacionální solidarity a postavila se po bok demokratických sil do boje proti nacismu. Na to je třeba nezapomínat.

Myslím si, že je třeba jasně pozvednout hlas, a říci jednoznačné ne pošlapávání demokratických tradic a obsazování cizího území. A jsem velmi rád, že mohu být hrdý na českou zahraniční politiku za její jasný postoj.

Děkuji za pozornost. (Velký potlesk střední a hlavně pravé části Sněmovny.)