Vážený pane předsedající, milé poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Cílem předkládaného návrhu je zajistit řádné a hospodárné nakládání se zemědělskou půdou v majetku státu. Za tímto účelem se v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů navrhuje nový způsob vymezení a členění státní zemědělské půdy, její rezervy a úpravy podmínek, za nichž Státní pozemkový úřad tuto rezervu spravuje. Nově tvoří rezervu státní zemědělské půdy všechny pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit a jsou potřebné k výkonu jeho působnosti, přičemž celková minimální výměra těchto pozemků nesmí klesnout pod 50 000 hektarů. V rámci výkonu své působnosti Státní pozemkový úřad provádí zejména pozemkové úpravy, které jsou nutné v návaznosti na uskutečněné změny v právních vztazích pozemků po restituci a privatizaci. Za tímto účelem bude Státní pozemkový úřad rezervu státní zemědělské půdy doplňovat také nákupem, směnou a využíváním předkupního práva státu.

Rezerva státní zemědělské půdy zahrnuje rovněž pozemky potřebné pro uskutečňování rozvojových programů státu, které jsou podle dosavadní úpravy vymezeny nařízením vlády č. 218/2014 Sb. Tato část rezervy by nově měla být průběžně upravovaná podle budoucích potřeb státu, resp. ministerstev v rámci správního řízení, na jehož základě pak budou u dotčených pozemků prováděny zápisy v katastru nemovitostí. V zákonu č. 229/1991 Sb., o půdě se s ohledem na aktuální výměru státní zemědělské půdy, se kterou je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit a omezenou možnost nabízet do veřejných nabídek pozemky k uspokojení zbývajících restitučních nároků formou poskytování náhradních pozemků navrhuje omezit možné formy náhrad pouze na peněžitou náhradu. Tato změna v příslušných ustanoveních zákona č. 229/1991 Sb. má odloženou účinnost o dva roky. Důvodem odložené účinnosti je potřeba vyčerpat veškeré možnosti, které stát má k uspokojení nároků oprávněných osob, to jest formou poskytnutí náhradních pozemků. K uplatnění zbývajících nároků na peněžitou náhradu se současně navrhuje stanovit lhůtu deseti let.