Rodina s dětmi šest let čeká na to, až obec změní územní plán, aby si mohla postavit nový dům. Čeká marně, tak odejde. Pro tu malou obec s několika stovkami místních je to srovnatelné s náhlým odchodem několika desítek tisíc obyvatel z Prahy. Přesto se tomu nepodařilo zabránit. Obec se nerozvíjí a rodinu po rodině přichází o svou budoucnost.
V hlavním městě je potřeba postavit asi 10 000 nových bytů ročně. Z velké části proto, že se část bytového fondu přirozeně dostává za hranici životnosti. Minulý rok se ale v Praze dokončilo jen zhruba 6 500 bytových jednotek, celkový nedostatek tak neustále roste. Ceny v mezinárodním srovnání se neúměrně zvyšují hlavně vůči platům. Ve velkých městech se tak společnost rozdělila na ty, kteří byt mají a kteří ho mít nikdy nebudou. I toto jsou reálné důsledky zdlouhavého a neefektivního územního plánování v Česku.
Poprvé po dvaceti letech otevíráme debatu, komu a k čemu má územní plánování sloužit. Samosprávám i největším stavebním firmám jsme minulý týden na Ministerstvu pro místní rozvoj představili hlavní teze jeho velké reformy. Dosud se pozornost věnovala primárně povolování, stavebnímu řízení a jeho digitalizaci- Přitom je to právě územní plánování, které je na počátku procesu, na jehož úspěšném konci má stát nový bytový dům, moderní výrobní hala nebo nová základní škola.
Územní plánování má být nástroj, který umožňuje budovat, stavět a rozvíjet naše města a obce, českou ekonomiku, ne překážka a někdy i noční můra pro investory, developery i nejednu starostku a starostu. Efektivní územní plánování zároveň chápu jako jeden z klíčových předpokladů pro úspěšné bytové projekty a lepší dostupnost bydlení. Proto jsem po mém nástupu na ministerstvo podnikl řadu kroků, aby se slíbená rekodifikace územního plánování začala reálně posouvat kupředu, a to bez ohledu na blížící se volby. Chci udělat vše pro to, abychom všichni – stát, samosprávy, opozice, developeři i odborná veřejnost dosáhli co nejvyšší míry shody na tom, jak má územní plánování v příštích desetiletích v Česku vypadat. Všichni vnímáme, že musí být praktičtější, přehlednější a předvídatelnější – a že jeho reforma není záležitostí jedné vlády nebo jednoho ministra, ale celé společnosti.
K tomu, aby se podařilo změnu skutečně realizovat, potřebujeme odvahu – nejen dělat rozhodnutí, ale také si přiznat, co dosud nefungovalo. Systém, ve kterém se deset let čeká na změnu územního plánu, paralyzuje rozvoj měst i menších obcí. Status quo zachovat nelze. Víme, že malá obec bez potřebné odborné a finanční kapacity nemůže plnit stejné plánovací nároky jako metropole. Také víme, že pokud stát obcím neumožní odpovídající motivaci, není reálné očekávat jejich aktivní rozvoj.
Jedním z pilířů reformy musí být dostatečná motivace samospráv rozvíjet své území, a proto je třeba nastavit férový vztah mezi státem a samosprávami. Obec, která umožní výstavbu, tím často zhodnocuje soukromé pozemky a zároveň si vytváří nové náklady – například na školky, silnice, kanalizaci. Pokud stát, kraj, nebo konkrétní investor dostatečně nepodpoří její infrastrukturu, respektive rozpočet, nebude mít žádnou motivaci takový rozvoj umožnit. Právě proto přicházíme s novými ekonomickými nástroji – nový stavební zákon umožnil plánovací smlouvy, my přidáme urbánní ekonomické analýzy a příspěvky developerů, které budou jasně svázané se zástavbovými plány. Vlastní rozvoj tak pro obce nebude přítěží, ale příležitostí. Výsledný přístup by měl být prospěšný pro všechny zúčastněné, stát, obec i investora.
Malým obcím chceme s rozvojem pomoci, velkým nechceme v rozvoji bránit. Odkloníme se od obecné a často vágní plánovací roviny směrem ke konkrétním záměrům, zástavbovým plánům a akceleračním zónám, ve kterých budou dopředu předjednána stanoviska všech dotčených orgánů. Tyto plány sice budou detailnější, ale vzniknou jen tam, kde je reálný tlak na rozvoj a předpoklad, že projekty skutečně vzniknou. To vytvoří předvídatelné prostředí – a právě v tom je jejich síla. Umožní rychlejší povolování v místech s největší poptávkou a soustředí kapacity samospráv i státu tam, kde se skutečně staví.
Tento systém nepůjde vytvořit bez úzké spolupráce všech stran. Potřebujeme nové porozumění mezi obcemi, developery, odborníky a státem. Potřebujeme důvěru a dialog – protože reforma nebude úspěšná, pokud nebude vyvažovat zájmy všech aktérů. A potřebujeme také kontinuitu. Každý, kdo by dnes práci na reformě zastavil se slovy „počkejme na další vládu“, by prokázal hluboké nepochopení celé situace. Musíme se jako společnost shodnout, že územní plánování je služba veřejnosti, ne politickým nebo čistě byznysovým zájmům. Pokud se spokojíme s tím, že se po volbách vše zahodí a začne znovu, odsoudíme sami sebe k dalším letům zbytečné stagnace.
Děkuji za konstruktivní kulatý stůl zástupcům developerských společností, finančního sektoru a novému vrchnímu řediteli sekce výstavby a veřejného investování na MMR Tomáš Hudeček.
Ing. Petr Kulhánek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Selhává stát v otázce bydlení?
autor: PV
