Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jsem se dočkal.

Dámy a pánové, vláda k tomu zaujala negativní stanovisko a já k tomu zaujímám negativní stanovisko. Velice vás prosím, abyste předtím, než začnete zvažovat rušení institutu přísedících, trochu přemýšleli o tom, k čemu ten institut vlastně máme. A to je úplně jiná totiž otázka, jestli dobře funguje. Protože pokud přece dospějeme k závěru, že ten institut ve své podstatě je dobrý a možná úplně dnes nenaplňuje ten svůj účel, tak je potřeba přemýšlet o tom, jak ho upravit, aby ten účel lépe naplňoval. A můžeme se bavit o zvýšení odměny, i když si myslím, že kdo tam nepřijde za 150 korun, tak tam asi nepřijde ani za 300, ale proč ne. Ale neměli bychom v tu chvíli ten institut rušit.

K čemu ten institut je dobrý. Já tady často slýchám v této sněmovně i v médiích od mnohých politiků nářky nad tím, že právo je nesrozumitelné, že se pořád mění, že je ho moc, že tomu nemůže nikdo rozumět, snad s výjimkou těch pošetilců, kteří to studují. A ona je to i pravda. Právo je složité. To, co je napsáno v zákoně, často neznamená to, co je tam napsáno, protože se právníci celý život učí s tím textem pracovat tak, aby našli jeho pravou podstatu.