Vážený pane předsedající, vážená kolegyně, vážení kolegové z vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já chápu starost pravicové opozice a některých dalších politických stran o stav Ministerstva dopravy, infrastruktury silnic, dálnic. Co ovšem moc nechápu, je fakt, že jde o stejné strany a stejné osoby, které za 25 let v této zemi s infrastrukturou neudělaly vůbec nic. Já bych si jenom pro ty, kteří měli tu čest v loňských předčasných volbách zasednout poprvé do poslaneckých lavic, a pro ty, kteří byli opětovně zvoleni, dovolil krátký exkurs a oživení paměti.

Ministerstvo dopravy jsem po osmi letech pravicových vlád zdědil v totálním rozkladu, zdecimované personálně a koncepčně. Výstavba infrastruktury byla zastavena, byly zastavené a zablokované projekty, plánování staveb, výkupy pozemků. Namísto rozvoje dopravní infrastruktury opanovaly resort skupiny lidí, kterým šlo o vlastní penězovody. Impotenci posledních osmi let vedení resortu korunuje např. absurdní chlubení nedávné pravicové vlády v čele s ministrem financí Kalouskem, že v rozpočtu za rok 2013 ušetřil neuvěřitelných 11 mld. na investicích do infrastruktury. Já naopak tvrdím, že bylo tragickou chybou těchto 11 mld. efektivně neinvestovat. Možná jsem si mohl na ten úřad sednout, nedělat nic a také tzv. šetřit. Rozhodně bych měl dnes větší klid, vystačil bych si s politickými proklamacemi, frázemi, se kterými tady přežívali za peníze daňových poplatníků mí předchůdci, tzv. pravicoví politici.

Pro oživení paměti si úvodem připomeňme smutnou historii, ze které plyne fakt, že tady dnes před vámi stojím. Kdyby totiž nebylo nekonečné řady korupčních kauz, promrhaných miliard a naprostého šlendriánu minulých vlád, co se týče výstavby dopravní infrastruktury, tak bych asi osobně do politiky nikdy nešel, nestal bych se ministrem a zřejmě by ani nevzniklo hnutí ANO. Absolutně souhlasím s předsedou vašeho hnutí a ministrem financí, že se zde nejvíc začalo krást v době Topolánkovy vlády. Jméno Aleš Řebíček je synonymem pro zneužití funkce ministra dopravy k soukromým zájmům. Spolumajitel firmy Viamont pan Řebíček, člen ODS, před nástupem do funkce, kde byl od 4. září 2006 do 23. ledna 2009, prodal svůj podíl ve společnosti Viamont za 700 mil. V majetkovém přiznání v roce 2009 uvedl majetek 342 mil., čímž porušil zákon o střetu zájmů. Podle médií a dostupných zdrojů získala jeho firma od roku 2007 do roku 2009, kdy působil ve funkci ministra dopravy, zakázky za 10,4 mld. Vzpomeňme jenom jeden z krásných příkladů - most v Kolíně za 1,3 mld., který skončil v Bruselu, a následovaly korekce uplatněné Evropské komisí vůči čerpání rozpočtu v České republice.

Kdo si vzpomene na dodávku nefunkčního manažerského systému IMIS za 1 mld? Další zakázky dostávaly firmy, které sponzorovaly ODS. Kde byl v té době pan Stanjura? Fungoval? Proč nekřičel? Protože stejně jako pan Řebíček na Ministerstvu dopravy fungoval pan Stanjura jako primátor města Opavy, které platilo zakázky určité firmě ESKON. Aby pan Stanjura nebyl ve střetu zájmů, přepsal tuto firmu na manželku. Kde tehdy byl pan Kalousek? Nebyl ministrem financí od 9. ledna 2007 do 8. května 2009? Proč nekřičel, že ministr dopravy obírá stát o desítky možná stovky milionů? Protože šlo o kamaráda pana premiéra Topolánka. Někteří pánové tady mají krátkou paměť a velmi silnou hroší kůži. Ale z exkursu zpět k resortu dopravy.

Řebíčka stačila ještě Transparency International zažalovat kvůli sporné zakázce za 400 mil. na externí právní služby. Které právní kanceláře v kauze figurovaly a na které politické strany jsou napojené, si může každý zjistit z otevřených zdrojů. Také si pamatujeme případ Michala Haly a dalších řídících pracovníků, kteří kradli v milionech. O odpovědnosti tehdejších ministrů dopravy ale nikdo nemluví. Dodnes na Ministerstvu dopravy řešíme Řebíčkovo dědictví v podobě dodatků se společností Kapsch, které tajně uzavřel s pomocí svého výběrčího supernáměstka Hodače za doby ministra dopravy za ODS.