Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Dělal jsem si poznámky, opravdu nemohu reagovat na všechna vystoupení, pokud jsem dobře počítal, byly jich zhruba tři desítky, tolik senátorek a senátorů vystoupilo, plus zpravodajové a podobně. Pokusím se mít nejdřív pár obecných poznámek a pak se pokusím odpovědět na ty konkrétní dotazy, které zazněly.

Nejprve bych skutečně chtěl ocenit proběhlou rozpravu, mohu to porovnávat, strávil jsem těch 5 dní a 4 noci v Poslanecké sněmovně, jenom pro přirovnání, to bychom projednávání tohoto bodu končili někdy v neděli ve dvanáct, protože v Senátu jsme začali o den později, tak si představte, jak podnětná mohla být debata, když se táhne 5 dnů a 4 noci, kolik nových, objevných myšlenek se mohlo za těch 95 nebo kolik hodin... Je pravda, že jsme měli 4, 4 a dvakrát 2 a jednou 5 hodin na spánek. Věřte nebo ne, pak už vám to splývá všechno do jednoho velkého dne. Opravdu asi s dvěma výjimkami, o tom se zmíním úplně na konci, bych chtěl ocenit tu debatu, u těch výjimek jsem měl pocit stroje času, že jsem zpátky minulý týden v Poslanecké sněmovně. Za to děkuji.

Obecně k té debatě bych chtěl říct, všimněme si my všichni, že odpůrci tohoto zákona jsou mnohem nemilosrdnější ve slovech, která volá, než podporovatelé toho zákona. Nevím, jestli to vždycky musí být pravidlo. Volí silnější slova, občas tam jsou neférové argumenty, občas tam jsou osobní útoky. Nezaznamenal jsem útok na někoho, který se rozhodl, že ten zákon nepodpoří. Plně to respektuji. Ale byl bych rád, kdybychom si vzájemně měřili stejným metrem.