Zkusím velmi stručně. Paní poslankyně, paní předsedkyně Schillerová, interpelovala v této otázce pana předsedu vlády. My dva máme určitě k dispozici odpověď, nevím, jestli s ním vyslovila souhlas, nebo nesouhlas. Jestli vyslovila nesouhlas, tak bude z toho sněmovní dokument. Já za tu interpelaci, za ty dotazy, děkuji, tam poměrně podrobně vysvětlujeme, odpovídám na ty otázky, které zazněly dnes. Myslím, že není účelem, abych tady teďka četl tři strany otázek a odpovědí. Nevím, jestli zůstane sněmovním dokumentem, nicméně ten dokument určitě není nějaký neveřejný. Opravdu myslím bez ironie, že děkuju za ty otázky, protože když máte šanci to odborně v klidu vysvětlit, tak je to ku prospěchu věci.

A teď - a já pominu ty osobní narážky, ale věc, že státní záruky nejsou v deficitu státní rozpočtu, je věc běžná. A teď bez kritiky. Pamatujete si covidové záruční programy, kdy stát i se souhlasem opozice tehdy je spustil? A tam reálně platíme ty záruky, reálně v průběhu let. Ty firmy, které si v covidu vzaly úvěr a neplatí, tak to stát platí a nejsou to malé peníze. To jenom konstatování. 

A pak, když to zaplatí, tak se to v konkrétním roce objeví ve výdaji státního rozpočtu. Myslím, že největší případ (je) Liberty, kde držíme v této chvíli pohledávku jako stát. Uvidíme, jak dopadne insolvenční řízení, ale Liberty inkasovala úvěr v rámci covidu se státní zárukou z tohoto programu a nesplatila. Ta banka, která mimochodem je taky v insolvenci, si zavolala (?) ty peníze a my jsme, respektive EGAP je musel uhradit. Takže chci jenom říct, že to je docela běžné. Jako bychom v té debatě a v těch dotazech možná jenom opomenuli, že dochází i k integraci s Českou exportní bankou.