Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci polemizovat o tom - zase už se to opakuje, používá se slovo lež nebo mluvit nepravdu, mně se to nějak zajídá se v tomhle přetlačovat. Ale jedna věc je naprosto průkazná, a to je to, že Letecká záchranná služba, jak to bylo nastaveno myslím v 90. letech, je jedna z nejdražších ve střední Evropě. To je prostě fakt. Vychází na víc - neberu ani snad Slovensko, ale snad dokonce i Rakousko. No a prostě z toho vznikl relativně výnosný byznys. Na ten byznys se potom napočítalo a nainvestovalo řekněme i to zázemí, včetně těch helioportů. Můžeme si říkat, proč byly postaveny na tu váhu, na kterou byly postaveny, protože možná, kdyby byly postaveny na váhu vyšší, tak mohly být použity strategicky i v případě nějakých jiných potřeb, nejenom potřeb zdravotních.

Chci říci, že to řešení, jak to také připravoval pan kolega Němeček, to znamená, že chtěl vyhlásit výběrové řízení někdy osm nebo devět měsíců předtím než předchozí smlouvy přestaly platit a byly důvodné obavy, že se do toho nemůže přihlásit nikdo jiný než kdo to doposud provozoval, čili by to bylo patrně výběrové řízení zvláštní, řekněme eufemisticky, no tak byla snaha tu situaci řešit nějak systémově a v omezeném čase. Tak byla dohodnuta tato kompromisní varianta, že policie to rozšíří o jednu oblast nebo kraj a armáda o kraj druhý, s tím, že byly vybrány tak, aby se minimalizovaly nějaké problémy.

Chci zdůraznit, že to je na dobu určitou, že to je na dobu, než vznikne nový koncept, který má připravit meziresortní pracovní skupina do konce tohoto roku, který by celou situaci Letecké záchranné služby řešil koncepčně a dlouhodobě a s největší pravděpodobností i v rámci nějakého státního subjektu. Poté by se, čili po těch čtyřech letech, by se armáda vrátila zpátky do "svého" kraje, kde působí doposud, tak, aby v rámci svých schopností neztratila právě tuto schopnost, o jejíž užitečnosti jistě sporu.