Děkuji, vážený pane přesedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Mám velkou radost, že jsme se konečně dostali k projednávání třetího čtení našeho návrhu na navýšení rodičovské na 300 tisíc korun.Víte, že před dvanácti lety odpovídala tříletá rodičovská dovolená minimální mzdě a víte, jak je to dnes.Dnes je to zhruba polovina. Nicméně pokud bude náš návrh na navýšení rodičovské na 300 000 schválen, tak se dostaneme zase u tříleté rodičovské alespoň na nějakých 75 % dnešní minimální mzdy. Ráda bych přitom připomněla, že za 220 000 si dnes koupíte asi jenom 80 % toho, co v roce 2008. Dosadit si může každý sám - jídlo, plenky, hračky, hygienické pomůcky či léky. Já to beru jako křivdu na rodinách, kterou musíme napravit. 

Tímto návrhem zákona chceme, aby se v České republice rodilo více dětí, protože pokud budou mít rodiny jistotu a budou mít podporu státu, tak budou - domníváme se - ochotny mít více dětí. Já si myslím, že v České republice by se neměl nikdo bát, že své děti neuživí nebo že si založením rodiny zásadně pohorší v kvalitě svého života. Také bych ráda připomněla, že rodičovská není dovolená, ale tvrdá práce. Krásná práce, ale přesto tvrdá. Už teď mi přijde velmi nespravedlivé, aby si mladí lidé museli na založení rodiny našetřit. Pořízení základního vybavení pro miminko od kočárku přes postýlku až po oblečení, pak také - každý z nás to zná, kdo to zažil - dochází k výpadku jednoho příjmu. Víme, že plenky a umělá výživa jdou měsíčně v nákladech do tisíců. I právě tohle chce sociální demokracie změnit, protože lidé, kteří dělají všechno správně, pracují, platí daně, vychovávají své děti, pečují o své blízké, ti musejí mít v našem systému oporu a pro ty by měla fungovat velmi kvalitní sociální politika.

Já připomínám, že v naší zemi stále platí, že lidé chtějí mít alespoň dvě děti. To znamená dvě děti jsou ideál. Porodnost máme ale 1,7 dítěte na ženu. Je to více než u našich sousedů, více než na Slovensku, v Polsku nebo Maďarsku, ale z analýzy sociologa Dana Prokopa vyplývá a z dat získaných během výzkumu..
Člověk by měl už strach, že rodičovská poslance a poslankyně nezajímá. Vyplývá to z analýzy sociologa Dana Prokopa a z jeho výzkumu Proměny české společnosti z roku 2017. Z toho lze odvodit vlastně jediné - že mladí lidé potřebují lepší podmínky pro zakládání rodiny. Jak jistě víte, tak dneska navýšení rodičovské, za to všichni bojují, všechny politické strany. Myslím si, že z devíti subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně není jediný, který by byl proti. Já ale připomínám, že to byla sociální demokracie, která navýšení rodičovské prosadila do vládního programu, protože víme, že rodičovská, to znamená finanční podpora během prvních několika let po narození dítěte, kdy matka musí o dítě pečovat, je klíčová.

Taky asi víte, že cesta sem do třetího čtení byla velmi trnitá. Já jsem od začátku prosazovala nejspravedlivější variantu, a o tom jsem doposud přesvědčená, to znamená navýšení pro rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let, protože jsem stále přesvědčená, že nemůžeme rodiny, které se vrátily dříve do práce, takto trestat. Nicméně před rokem, když se o této variantě rozhodovalo, tak jsem byla osamocená jako kůl v plotě a ze všech stran jsem poslouchala, jak rozhazuji. Zejména ze stran, které nyní navrhují rodičovskou pro všechny - Piráti, KDU, ODS. A co se nestalo - modrá zoranžověla a v pravicových stranách se po dvanácti letech probudilo sociální cítění. Ale víte, proč tomuto návrhu, vašemu náhlému sociálnímu procitnutí nevěřím? V letech 2008 a 2009, bavíme se o pravicové vládě Mirka Topolánka, jste nechali rodiny platit poplatky u lékařů i za děti, i za novorozence. Tomu říkám cit pro rodinu. A v téhle podpoře jste pokračovali i v době, kdy už jste ve vládě díky bohu nebyli. Zatímco sociální demokracie protlačila před několika lety garanci míst v mateřských školkách i pro dvouleté děti, protože ne všechny děti se narodí s provazbou(?) na začátek školního roku, ODS nenapadlo nic lepšího, než navrhnout zrušení této garance. Očividně pro některé z vás to bude novinka, ale dostupná předškolní péče je pro mladé pracující rodiny s dětmi klíčová. Často právě rozhoduje o tom, jestli budou mít rodiny další dítě a v českých podmínkách se bavíme o druhém dítěti. To znamená pokud máme dostupnou předškolní péči, tak často to rozhoduje o tom, že se rodiny, pracující rodiny s dětmi, rozhodnou pro druhé dítě, které v českých podmínkách tolik chybí. Takže peníze jste chtěli vybírat i od novorozenců a jistotu, kterou jsme rodinám v jednu chvíli dali, jste záhy zrušili. Tomu říkám představa pravicové rodinné politiky v praxi. A proto si myslím, že to nebude s vaším sociálním cítěním tak horké. Ale to byla jen malá odbočka.

Všichni víte, že jsme se v koalici z rozpočtových důvodů, a bylo to ANO(?), rozhodli tu variantu podpora pro všechny s nejmladším dítětem do čtyř let.(?) Sociální demokracie od začátku chtěla pomoci všem rodinám, protože si myslíme, že takto by to bylo nejspravedlivější. Nicméně tak, aby nakonec neostrouhali úplně všichni, začali jsme projednávat jiné varianty. A výsledek? Výsledkem je koaliční kompromis, který není dokonalý. Není dokonalý, ale pomůže 80 % všech rodin, kterých se rodičovská týká. A já se za takový kompromis nestydím. Rodičovský příspěvek, tak jak je nastavený v České republice, je poměrně složitý, nicméně tato složitost a komplikovanost nám dává svobodu rozhodnutí. Tato komplikovanost umožňuje, že každý si může nastavit jednu z nejprivátnějších věcí ve svém životě, rodinný život, tak jak uzná za vhodné. Lidé, kteří chtějí dlouho pečovat, mohou a dostanou podporu od státu. Lidé, kteří se chtějí brzy vrátit do práce, mohou a dostanou podporu od státu. Já si myslím, že to je velmi spravedlivé.