Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Omlouvám se. Dámy a pánové, dobrý den po prázdninách. Dovolte mi, abych stručně uvedla návrh zákona, kterým se mění zákon o evidenci tržeb a zákon o dani z přidané hodnoty. Elektronická evidence tržeb byla spuštěna 1. prosince 2016 jako logická reakce na poptávku veřejnosti po systémovém řešení problematiky nepřiznaných tržeb, které podle čísel Českého statistického úřadu dosahovaly závratných 160 miliard korun ročně. 160 miliard! Tedy více, než dvojnásobek tehdejšího schodku státního rozpočtu.

Přiznám se, že při přípravách architektury elektronické evidence tržeb na Ministerstvu financí někdy v roce 2014 nikoho z mých kolegů ani ve snu nenapadlo, že se z ní stane výsostné politikum. Vždyť Česká republika se díky EET zařadila mezi bezmála dvě desítky zemí v Evropě, které některou z forem evidence tržeb využívají. Vláda vyslyšela přání 3/4 obyvatel naší země, podle kterých bylo akutní povinností státu hledat cesty, jak zlepšit daňovou morálku. Vláda vyslyšela také přání 60 % českých firem, které jasně deklarovaly, že šedou ekonomiku považují za reálný problém, který ohrožuje jejich vlastní podnikání.

Možná, že za ty tři roky, během nichž jsme v České republice dokázali z EET vykouzlit div ne hlavní jablko sváru politických diskuzí o našem hospodářsko politickém směřování a světonázoru, jsme už úplně zapomněli na základní důvody, kvůli kterým EET vznikalo. Ale ty výzkumy, které dokládají alarmující nespokojenost veřejnosti s tím, jak státu přes dvě desetiletí unikaly miliardy na daních... A jeho kompetentní představitelé místo příslušné akce rostoucí díru sanovali trestuhodným a ve volbách také potrestaným zvyšováním daňových sazeb. Ty výzkumy jsou pořád tady - STEM, KPMG. Jsou dohledatelné na internetu a jsou seriózní.

A pokud nevěříte výzkumům, tak snad věříte své vlastní paměti. A když se oprostíte od absurdních, či spíše ubohých, pomluv - tu o šmírovacím tunelu, tu o nástroji likvidace konkurence Andrejem Babišem, tu o frontálním útoku na podnikání - možná byste si mohli vzpomenout, s jakou bezmocí naše veřejnost dlouhá léta musela přijímat zprávy o zvyšování DPH a s jakou bezmocí zároveň sledovala, jak každý den státu utíkají stovky milionů korun, například na nepřiznaných tržbách. Protože vládní představitelé byli naprosto lhostejní k jakémukoliv systémového řešení evidentních problémů této země.