Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi závěrečné slovo k této novele. Děkuji vám samozřejmě všem napříč politickým spektrem za rozpravu, a to jak na půdě výboru, tak na půdě pléna.

Co se týká toho, jak moc tento zákon potřebujeme nebo nepotřebujeme, domnívám se, že by tady mělo zaznít, že bychom si neměli bez ohledu na stranické nebo hnutnické tričko lhát do kapsy. Všichni víme, jaké reálné nástroje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má z hlediska vzdělávací soustavy. Kromě legislativních nástrojů jich již mnoho nezbývá. Domnívám se také, že tady nezaznělo to, co je podstatné a proč touto cestou reagujeme. Nejde jen o individuální práva učitelů a respekt k jejich povolání nebo k tomu, jak moc je vzdělávací soustava lákavá pro absolventy pedagogických fakult. Drtivá většina z nich se učiteli nestává.

Jde o to, že Ministerstvo financí a Ministerstvo školství posílá veřejné prostředky na platy učitelů a tyto veřejné prostředky jsou rozpočtovány na 12 měsíců. Mě jako ministryni školství také zajímá, jakým způsobem jsou tyto veřejné prostředky zúročeny v to, co mají, to znamená mandatorní výdaj, v podstatě mandatorní výdaj a platy učitelů.