Policejní šetření je vážná věc. Ale ve skutečnosti jsem poslání dotačních peněz zastavila ještě předtím, než přišli policisté. Měla jsem vážné pochybnosti o některých přidělených dotacích a na mém úřadě běžely již určitou dobu mimořádné kontroly.

Co se například týká investičních dotací, o které v tomto konkrétním případě jde, tak z oněch 545 milionů korun, o kterých bylo rozhodováno, neopustila účty ministerstva v podstatě ani koruna.

Nicméně dost o tom, co bylo. Je třeba se nechat policii pracovat a je třeba najít způsob, jak dostat tyto peníze k těm, kterým jsou určeny. Ale to nejsou lidé z vedení sportu. Tím se jich nijak nechci dotknout – podle mých zkušenosti jsou to v naprosté většině případů naprostí nadšenci, kteří by pro svůj sport obětovali duši. Kdo se někdy potkal s lidmi, kteří dělají ve stolním tenise, korfbale, nohejbale a desítkách ostatních sportů, tak ví, o čem mluvím. Naprosto nepochybuji o tom, že v drtivé většině jsou to skuteční nadšenci pro věc. Ale tyto peníze z veřejných prostředků přesto nejsou „pro ně“, ale pro sportovce jako takové, pro děti, mládežnické týmy, na konkrétní sportoviště, na konkrétní projekty. A tam je třeba tyto peníze rychle dostat.