Tak nějak zněla minulý týden věta mého kamaráda, který si v tu chvíli asi neuvědomoval, že právě tímto dnem před pětadvaceti lety ztratil národ zejména svou svobodu a suverenitu. Na otázku, jaký svátek má namysli, mi sdělil, že je přece sedmnáctý listopad. "Tento svátek neslavím, nezlob se, nikdy jsem k tomuto dni neměl vztah, oba víme, co všechno tehdy lid promarnil."
V tento den byly skutečně ve všech sdělovacích prostředcích na programu dokumenty o listopadu 1989. Říkali tomu „Sametová revoluce“. Ti, kteří byli střízliví tehdy a my, kteří jsme i dnes střízliví, tomu říkáme "sametový podvod", nebo "kontrarevoluce". Do čela se postavil Václav Havel, člověk, o kterém se už dnes lidé nebojí říct, že to nebyl jejich prezident. Člověk, který přísahal věrnost Československé socialistické republice, člověk, který měl velmi nízký morální kredit.
Dnes se sdělovací prostředky ptají lidí, jak se jim žije a jak se jim žilo před pětadvaceti lety. Někteří občané mají stále banánový syndrom, někteří si dokonce stěžují, že neměli počítače a internet. Ano, jsou ve společnosti ještě stále i lidé, kteří opomíjí evoluci a logický dialektický vývoj. Média lidem vnucují názor, že právě ten nelidský kapitalismus nám přinesl svobodu. K čemu je ale občanům rozbitého Československa formální svoboda a banány bez fronty, když musí s prázdným žaludkem stát frontu na to základní, tedy na práci a z ní vyplývající možnosti? K čemu je jim "demokracie" když je provází strach z toho, co bude zítra? Lidé musí žít v obavách o to, zda jim i do toho dalšího 17. listopadu zůstanou v kapsách klíče z náměstí. Média mnohdy úmyslně vybírají lidi, kteří si pochvaluji současnou dobu, lidi, kteří si říkají umělci, nebo dramatici. Z jednoho již výše zmíněného podprůměrného člověka a dramatika média dokázala v minulosti udělat génia. Z filozofů, ekonomů, klasiků opírajících se o věděcký světový názor, z těch se snaží udělat strašáky a z lidí, kteří z jejich učení vychází, zločince a vrahy.
Mnozí čekali v roce 1989 obrovské možnosti, ale na některé se nedostalo ani těch základních lidských práv. Je to logické, přece kapitalismus nikdy nemůže nabídnout nic dobrého pro rozvoj člověka, když před něj staví zeď kapitálu. Celých 25 let se to mnoha lidem již potvrdilo. Kapitalismus přivádí občany do hluboké krize, ze které se bude těžko vycházet. Nesmíme tvrdit, že se s tím nedá nic dělat, ale musíme jít vpřed a vědět, že nikdy není pozdě. Společnou prací mohou komunisté pomoci celému národu. Komunisté chtějí stále naplňovat své programové body - spravedlnost, uspořádanost a práci pro lidi. Lidem mají právo na skutečnou svobodu, takovou svobodu, jakou jim dala v únoru 1948 KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Chceme společnost, kde není člověk vlkem člověku, ve které převedeme lidi z pod mostů do práce a do bytů.
Režimní politici dnes odsuzují komunismus, tedy něco co u nás nikdy nebylo. Uvědomujeme si, že pro ty, kteří se dostanou ke sdělovacím prostředkům, je pohodlné strašit komunismem. A mnozí představitelé zvolení za komunistickou stranu se chovají v zastupitelských sborech jako politické prostitutky a podlézají už nejen sociální demokracii, ale i straně oligarchy a dalším subjektům, které mají zájem zachovat sociální nespravedlnost ve společnosti. Všichni poplatní tomuto režimu mohou špinit, zdražovat, vykořisťovat pracující, rozdávat majetky církvím, dělat vše podle zásad kapitalismu. Politici poplatní režimu mohou svým věrným rozdávat medaile paměti národa a vést svou politickou kariéru do cíle, ale měli by si uvědomit, že i ty medaile, mají rub i líc. Že nebude možná dlouho trvat a ti, kteří je dnes obdrží, je budou zítra vracet. Režimní politici zřejmě neznají konec své cesty, který my již dávno vyčetli v dílech klasiků a který pro ně už jednou v dějinách našeho národa nastal.
Vždyť i sedmnáctý listopad měl naštěstí jen 24 hodin a také skončil.
Psali jsme:
Vojtěch Mišičák
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vojtěch Mišičák
