Tak nějak zněla minulý týden věta mého kamaráda, který si v tu chvíli asi neuvědomoval, že právě tímto dnem před pětadvaceti lety ztratil národ zejména svou svobodu a suverenitu. Na otázku, jaký svátek má namysli, mi sdělil, že je přece sedmnáctý listopad. "Tento svátek neslavím, nezlob se, nikdy jsem k tomuto dni neměl vztah, oba víme, co všechno tehdy lid promarnil."

V tento den byly skutečně ve všech sdělovacích prostředcích na programu dokumenty o listopadu 1989. Říkali tomu „Sametová revoluce“. Ti, kteří byli střízliví tehdy a my, kteří jsme i dnes střízliví, tomu říkáme "sametový podvod", nebo "kontrarevoluce". Do čela se postavil Václav Havel, člověk, o kterém se už dnes lidé nebojí říct, že to nebyl jejich prezident. Člověk, který přísahal věrnost Československé socialistické republice, člověk, který měl velmi nízký morální kredit.

Dnes se sdělovací prostředky ptají lidí, jak se jim žije a jak se jim žilo před pětadvaceti lety. Někteří občané mají stále banánový syndrom, někteří si dokonce stěžují, že neměli počítače a internet. Ano, jsou ve společnosti ještě stále i lidé, kteří opomíjí evoluci a logický dialektický vývoj. Média lidem vnucují názor, že právě ten nelidský kapitalismus nám přinesl svobodu. K čemu je ale občanům rozbitého Československa formální svoboda a banány bez fronty, když musí s prázdným žaludkem stát frontu na to základní, tedy na práci a z ní vyplývající možnosti? K čemu je jim "demokracie" když je provází strach z toho, co bude zítra? Lidé musí žít v obavách o to, zda jim i do toho dalšího 17. listopadu zůstanou v kapsách klíče z náměstí. Média mnohdy úmyslně vybírají lidi, kteří si pochvaluji současnou dobu, lidi, kteří si říkají umělci, nebo dramatici. Z jednoho již výše zmíněného podprůměrného člověka a dramatika média dokázala v minulosti udělat génia. Z filozofů, ekonomů, klasiků opírajících se o věděcký světový názor, z těch se snaží udělat strašáky a z lidí, kteří z jejich učení vychází, zločince a vrahy.