Pohlédněme pravdě do tváře. Kdyby bylo možné vyhrávat volby okázalým moralizováním, veřejným sebedojímáním nad vlastní ušlechtilostí nebo nadáváním voličům konkurence, tak by nám od listopadu 1989 vládlo Občanské hnutí, pak Unie svobody a nakonec TOP09. K tomu zjevně nedošlo, takže po téměř třiceti letech můžeme mít za empiricky ověřené, že tudy cesta nevede.
Andrej Babiš pod tlakem médií nebo demonstrací neodstoupí. Nemá totiž proč. Předchozí premiéři nebo ministři rezignovali buď z vlastního přesvědčení (Babiš tuto sebekritiku nemá) nebo pod talkem vlastní strany (to se u Babiše stát nemůže, ANO je jeho majetkem) nebo pod tlakem koaličních partnerů (to se Babišovi také nestane, ČSSD i KSČM udělají cokoli pro udržení se ve funkcích).
Vše je dáno volbami. Andrej Babiš má bezpečnou nadpoloviční většinu ve Sněmovně. A průzkumy veřejného mínění nesignalizují nějaký úpadek preferencí ANO. Jak tedy Andreje Babiše porazit?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
