Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, kolik lidí doslova posedlých pácháním dobra se pohybuje v našich luzích a hájích. Do té doby, než jsem se stal radním pro oblast školství, jsem měl o tomto světě vybudovaném na dotacích jen velmi nejasnou představu. Nyní jsem bohudík (či spíš bohužel?) chytřejší.

Jak jsem se mohl při své stávající práci přesvědčit, jsou to v jádru laskaví a hodní lidé, ale ve svých představách jsou velmi naivní a nepraktičtí. Většina z nich bohužel nikdy v pravém slova smyslu nepracovala. Po získání diplomu na nějaké humanisticky zaměřené škole se naplno ponořili do svého spásonosného světa a od té doby vymýšlí, jak přes společnost zachrání svět.

Mezi těmito lidmi převažuje naprosto lichá představa, že stát může a vlastně i má určovat jedincijeho životní cestu a nahrazovat mu rodinu. Jakkoli schopný státní úředník přitom není schopen jen tak od stolu bezchybně určit, co je správné pro dítě pocházející z dysfunkční rodiny. Žádný sebelepší zákon ani správně vyplněný formulář nemůže nahradit péči a výchovu rodičů. Nic na tom nezmění desítky projektů pocházejících z dílny agilních aktivistů.