V lidových příslovích bývá uložena jistá moudrost věků, ale není možné je brát doslova. Je nutné se nad nimi zamyslet, ona totiž mají skrytý význam a často podmíněnou platnost.

Přesně takový je i význam přísloví Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Rozhodně není takový, jak si to vyložila magistrátní koalice. To přísloví není výzvou k pasivitě, nicnedělání a zahálce. Naopak, pravý význam je, že nemáme být líní, pasivní a zahálčiví. Říká nám, že se nemáme vzdávat po prvním neúspěchu, že nějaké ty chyby a omyly nevyhnutelně k lidské práci patří. Že se máme pochopitelně snažit chyb vyvarovat a pokud už se stanou, tak je napravit. Ale nějaké to riziko ke každé práci patří, nulové riziko je paradoxně spojeno jen s nečinností, ta je však špatně!

Bez pilné práce každý řízený organismus trpí. Pravda, robustní a dříve přes všechny chyby dobře spravovaný organismus, jakým je Praha, měl vytvořené rezervy. Takže absence rozumné správy nahrazená ideologickým třeštěním a píárovými projekty nebyla patrná ze dne na den.