Jinak totiž tři roky připravované senátní formulace do vládní a poslanecké verze zákona hodnotit nelze. Předložené senátní změny zcela převracejí dosavadní legislativu ochrany přírody v národních parcích. Tu, která letos dovrší 25 let svého trvání (spolu s celým zákonem na ochranu přírody a krajiny). Nynější senátní verze se tak stala pokusem o návrat do doby před 25 lety, kdy platil bezzubý zákon na ochranu přírody z roku 1956. „Retro“ verzi už chybí jen dříve používaná socialistická floskule, že v národním parku „je třeba vytvářet příznivé podmínky a vhodné prostředí k upevňování zdraví pracujících a jejich zotavení“. Případně že mají být využity pro masovou rekreaci a sport. I takové věty obsahovalo totiž vládní nařízení o Národním parku Krkonoše z roku 1963.

Senát rovněž navrhuje výrazně rozšířit pravomoci obcí a krajů na území národních parků. I v tom se přiblížil roku 1963: „Na rozvoji národního parku se aktivně podílejí především národní výbory působící na jeho území.“ Proč ale v názvu parku zůstane slovo „národní“, když by se více hodilo „obecní“ či „krajský“?