Začíná to v půlce prosince, kdy už jsou zákony konečně podepsané a na webech státních institucí se začínají objevovat první formuláře, takže před koncem roku je třeba vydat verzi umožňující po otevření krámu v novém roce vystavit správné daňové doklady. A končí to někdy v půlce ledna, kdy je nejzazší termín k distribuci aktualizace, aby se mzdy za leden už mohly počítat po novém.

Abychom měli zajištěný "kšeft", stačilo by pár kosmetických změn, ať zákazník má důvod platit aktualizaci. Bohužel aktivita poslanců je nezměrná a ty vydělané peníze bývají vždy víc než zasloužené. Akorát je to dost ubíjející práce, ty jejich výmysly se mnohdy ani nedají naprogramovat, až si někdy říkám, že se na tu práci vykašlu a půjdu radši lobbovat do sněmovny.

Letos to bylo obzvlášť výživné. Třetí sazba DPH byla důvodem k totální přestavbě přístupu, kdy dosud v záhlaví dokladu byly údaje o základní a snížené sazbě, a teď máme k dokladu seznam, který může teoreticky být i nekonečný, takže zavedení případné čtvrté sazby už bude obnášet jen její doplnění do seznamu povolených sazeb. Nevadí, že dětské pleny, kvůli kterým byl celý ten cirkus, jsou stále v nejvyšší sazbě. Hlavně, že se platí menší daň z novin. Více o změnách se dočtete třeba zde.

Mimochodem, již dříve byl program totálně překopán, protože původně místo třetí sazby měla vstoupit v platnost sazba 17.5% a jen programátor ví, co to obnáší v cca milionu řádků projektu ověřovat, jestli to, co fungovalo s celým číslem, bude stejně dobře šlapat i s desetinným. Nemluvě o tiskových sestavách, kde bylo potřeba získat místo na další 2 znaky. No nic, už to umíme, takže až to poslance někdy zas napadne, máme hotovo.

Největším kandidátem na vítěze soutěže o legislativní paskvil tisíciletí je letos ale úprava daňového zvýhodnění na dítě. Nesmyslná po věcné stránce a katastrofální z hlediska navýšení byrokratické zátěže.