Pěkné odpoledne. Vážený pane premiére, vážená vládo, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, myslel jsem, že když budu první na řadě, což se mi podařilo, protože jsem dal včas přihlášku, že tady bude víc poslanců z řad koaličních. Bohužel je tady prázdno. To prázdno jsem očekával třeba, když se budeme blížit k půlnoci. Ale že už je tady prázdno u prvního hovořícího, to je trošičku smutné. 

Já jsem to dneska nazval takovým svátkem demokracie. A za mě to svátek demokracie je. Rozumím tomu, že tato vláda má 108 poslanců, že má většinu, že to prohlasuje. Nicméně tento bod je příležitost pro Poslaneckou sněmovnu, pro opozici, aby rozebrala to programové prohlášení, aby se ptala vlády, aby vznášela nějaké svoje podněty. Kdy jindy než dnes u tohoto bodu?

To znamená ty nejčastější dotazy, které jsem měl od rána, jak dlouhý budu mít projev a kdy to dneska skončí? Nevím. Já mám tady tři stránky poznámek, jak vidíte. (Ukazuje popsaný papír.) Něco jsem předělal ručně, něco jsem proškrtal, co už kolegové řekli, abych se neopakoval, a zbytek - já improvizuji a mluvím spatra. Nevím, jak to budu mít dlouhé. Nevím. Stejně tak nevím, kdy to skončí. Připomenu, že když to bylo přesně zrcadlově opačně, tak jsme končili někdy ve čtyři ráno. Já doufám, že to takhle dlouhé dneska nebude. Ale zároveň přece neplatí, že to skončí ve tři hodiny odpoledne a jde se domů jenom proto, že máte 108 poslanců. Kdybych chtěl být trochu jako vtipný, tak by se to dalo teoreticky natahovat tak dlouho, dokud pan kolega Farský nepoletí do Ameriky, a už máte najednou o jednoho poslance méně při tom hlasování. (Smích některých poslanců, především v levé části sálu.)

Já jsem si to připravil, aby to mělo nějakou strukturu, na personálie, já jsem to i avizoval dopředu na sociálních sítích, programové prohlášení a to celé budu prokládat mým oblíbeným dvojím metrem. Koneckonců ten jeden dvojí metr už jsem tady sdělil, to je ta délka jednání. Nevadí-li vám, když ta délka jednání je dlouhá, když jste v opozici, nemělo by vám to ani vadit, když jste v koalici.