Dámy a pánové, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, pěkné dopoledne.

Zase na mě vyšla řada jako na prvního. Co mě trochu mrzí, musím říct hned na začátku před závorku, je, že já jsem se díval, jak dlouho schválně probíhaly ty debaty o nouzovém stavu minulý a předminulý rok, a bylo to mezi pěti a devíti hodinami. My teďka jsme tady jenom hodinu a půl a koukám dvanáct přihlášených, takže to bude docela rychlé, a přesto tady dvě třetiny sálu nejsou a kromě pana ministra vnitra, který tady poctivě sedí za mnou, tak zbytek vlády tady není. To mě trochu mrzí, protože nemáme za sebou dvanáct hodin, máme za sebou teprve hodinu a půl a je potřeba říct, že to je skutečně důležitá věc.

Druhou věc před závorku bych chtěl říct a jasně tady sdělit, že nikdo nezpochybňuje, že je tady o velkou krizi. Nikdo nezpochybňuje válku na Ukrajině. Nikdo nezpochybňuje nouzový stav jako něco, co po určitou omezenou dobu je zapotřebí přijmout. Nikdo nezpochybňuje pomoc, kterou naše země nabízí a která mimochodem při rozpočtu na obyvatele už je dneska větší než třeba Německo v té předchozí imigrační krizi deset let zpátky. To nikdo nezpochybňuje. Takže já bych byl nerad, by to nám, mně, mým kolegům z klubu hnutí ANO někdo vkládal do úst.

To ale neznamená, že se vším souhlasíme. My ten nouzový stav jsme tady přece opakovaně probírali v roce 2020, 2021. A mně to přijde ten návrh, se kterým teď přišla vláda, těch 58 dnů, jako téměř absurdní, jako absurdní divadlo. Proč? Protože ten nouzový stav tady byl v minulosti vyhlášen, já jsem se na to díval a dělal jsem si přípravu, třináctkrát. Pohyboval se od jedenácti dnů, to bylo nejkratší, po třicet dnů.