Na druhou stranu to ale znamená velké dopravní komplikace. Zaznamenávám nárůst typicky českého hudrování: když je silnice rozbitá, mohou za to samosprávy, jakmile se začne opravovat, je to ještě horší. Vše se musí objíždět a nikdo to nekoordinuje. Často se sejdou na jednom místě opravy státní, krajské a obecní. Je téměř nemožné tyhle stavby zkoordinovat. Místní dopravní stavba se obvykle chystá minimálně rok, spíš déle, obchvaty měst spoustu let, rozšiřování dálnic i třeba desetiletí.

Do toho zasahují státní a evropské dotace a jejich užívání je administračně náročné, výběrová řízení a úřední povolování jsou předem neodhadnutelná a to vše dohromady vytváří mix komplikací pro veřejné investory. Mám dojem, že obecné zhrubnutí společnosti (a nezkoumám, kdo za to může) s sebou nese až absurdní situace. Zaznamenávám rozhořčené a vážně míněné rady, aby se silnice opravovaly v zimě, stavět jen v noci, jen o sobotách a nedělích a jiné nesmysly. Je jedno anglosaské přísloví, které říká: Chléb můžete buď mít nebo jíst. To znamená, že silnice budou buď opravené (i za pomoci uzavírek), anebo nebudou, ale zůstanou rozbité. Osobně jsem pro tu první možnost.