Tragická událost, ke které došlo po ránu v úterý 14. října 2014 v budově střední školy ve Žďáru nad Sázavou, opět značně rozbouřila veřejné mínění vcelku poklidných povolebních jednání a v souvislosti s tím se opět „vynořila“ řada otázek.

Psychicky nemocná šestadvacetiletá žena se společně s příchozími studenty dostala i přes řádné zabezpečení vchodových dveří školy do šaten a tam, zjevně zcela bezdůvodně, napadla nožem jednu studentku s tím, aby zavolala „policajty“, jinak, že ji zabije. Vyděšené studentce přispěchal na pomoc její spolužák, kterého však psychicky nemocná žena nožem napadla, pobodala ho a on na následky bodných poranění zemřel i přes poskytnutou, takřka okamžitou pomoc.

Psychicky nemocná žena pak pobodala ještě několik dalších studentek a přesto, že mohla být v rámci nutné obrany ve smyslu ustanovení § 29 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., a ustanovení § 56 zákona č. 173/2008 Sb., o Policii České republiky na místě zastřelena, byl proti ní použit pouze tzv. mírnější donucovací prostředek – paralyzér „Taser“, žena byla zpacifikována a zatčena.

Přesto, že tento konkrétní zákrok policistů Policie České republiky byl naprosto profesionální, neboť policista je povinen při použití donucovacího prostředku i zbraně použít jen takový prostředek, kterým je možno dosáhnout účelu zákroku, za současného šetření života osoby, proti které zákrok směřuje, a správně bylo i v této stresové situaci vyhodnoceno i to, že při možném použití střelné zbraně, by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví dalších osob přítomných v budově školy, takže zákrok policie byl opět na jedničku, byť to samozřejmě život mladíka, který přispěchal na pomoc ohrožené studentce nevrátí. Bohužel.

V průběhu vyšetřování však bylo zjištěno, že tato psychicky narušená útočnice již před dvěma roky napadla obdobným způsobem sedmiletou dívku (!!!) a její vychovatelku v Havířově, leč před soudem neskončila právě kvůli psychické poruše. Z psychiatrické kliniky byla po několika měsících propuštěna na základě jednoho, možná i účelově zpracovaného znaleckého posudku, neboť dnes nejsou peníze takřka na nic, natož na to, aby byl někdo, byť psychicky nemocný a pro společnost velmi nebezpečný, „vydržován“ za státní peníze v léčebně, a bylo tedy otázkou, kdy taková osoba zaútočí znovu.