Lidé se obecně dělí na dvě skupiny: na ty, kteří situaci bagatelizují a ty, kdo panikaří. Nemohu se ztotožnit ani s jedním postojem. Vnímám však, že v této situaci, na kterou společnost nebyla připravena, bojujeme s daleko větším problémem – nejasně nastavenými „pravidly hry“.

Pracuji v propacientské organizaci a často se na mne obracejí lidé s dotazy ohledně práv pacientů. Primárně těhotných žen a rodiček a nezletilých dětí. V rámci běžné chřipkové epidemie opakovaně řešíme situace, kdy se nemocnice uchylují k omezení návštěv. To je pochopitelné a je to v pořádku. Snižují rizika a chrání ohroženější skupiny obyvatel - podobná situace nastala i nyní. Problém však přichází ve chvíli, kdy si odpovědní lidé pletou názvosloví, základní pojmy a neznají legislativu spojenou s danou problematikou.

V takových situacích pak dochází k vydání nařízení, která jsou v rozporu se zákonem. Konkrétně mluvím o zaměňování pojmů OSOBA BLÍZKÁ – ZÁKONNÝ ZÁSTUPCE – NÁVŠTĚVA.

Ministerstvo zdravotnictví a hlavní hygienička vyhlásili dne 10.3.2020 vládní mimořádné opatření - zákaz návštěv v nemocnicích. Opět lze konstatovat, že je to v pořádku, jelikož je potřeba chránit nejen ohrožené pacienty, ale také zdravotnický personál. Ten nutně potřebujeme, obzvláště v této situaci.