Poskládat z prstů srdíčko tak, aby nevypadalo jako brambora, stále neumím a to jsem to v prezidentské kampani poctivě trénovala! Jednu věc, kterou jsem trénovala snad ještě poctivěji, jsem se ale přeci jen naučila. Nebrat si všechny ty nenávistné komentáře a útoky tak osobně.

Každý den čtu desítky komentářů, jak jsem trapná, hnusná, hloupá, že s vykulenýma očima Víta Rakušana a mýma vyceněnýma zubama tvoříme perfektní dvojku. A to jsou ještě ty milejší. Ty horší mě posílají chcípnout do války, upálit na hranici a vyhrožují mně i mým dětem nechutnostmi, které ani nechci opakovat nahlas.

Křiklouni a hejtři budou vždycky hlasitější. Tím spíš si vážím každého milého komentáře. Stejně tak jako konstruktivní kritiky a zpětné vazby. Slušnost nakonec zvítězí, ale má to zejména v online prostoru dost těžké.