1) Udržitelnost průběžného systému je o velmi jemných detailech. Děsí mě, když se do něj provádějí ad hoc politické zásahy, jako se to stalo teď. Nějaký ministr má pocit, že peněz podle koeficientu vychází málo. Jiný ministr řekne: „letos to dopadlo dobře, dejme penzistům 1200 korun“. To je absolutně nepřijatelné a nezodpovědné k těm, kteří do důchodového systému posílají obrovské peníze.

2) Když Evropská komise vyhodnocovala rizika, tak jsme dopadli tak, že do roku 2030 máme mírné riziko. To se však dramaticky zhoršuje v delším horizontu do roku 2060, kdy se přibližujeme hranici velmi vysokého rizika. Zhoršení, které by se odehrálo za rok 2030 při dnešním nastavení důchodového systému, je mezi evropskými zeměmi jedno z největších. Ke zlepšení nepochybně došlo díky malé důchodové reformě, která ve skutečnosti byla velká důchodová reforma, protože začala posouvat věk nároku na penzi. To je samozřejmě nepříjemné, ale je to realita související s prodlužovanou délkou lidského života

3) Když zbrzdí ekonomika, naroste nezaměstnanost, klesnou mzdy, tak je průběžný systém v obrovských problémech. Proto je potřeba mít kapitálový pilíř, který to vyrovnává. Ta myšlenka, která byla ve druhém pilíři, je naprosto logická. Stát do toho trochu přispěje z povinných odvodů, a odpovědný člověk si do toho dá svoje peníze. Nic lepšího se vymyslet nedá. To je jako znovu vymýšlet kolo.