A vlastně je to logické. Ani čeští euroskeptici nechtějí z unie vystoupit (ať již kvůli kohezním miliardám, volnému cestování či vývozu zboží) a jak by provedli „demontáž unie“ nemají ani sami jasnou představu. Zato zakázat přijetí eura, či slíbit pevnou korunu „na věčné časy a nikdy jinak“ je dobrá vábnička pro většinově proti Unijně naladěné Čechy. To, že naše země je na vstup do měnové unie dobře připravena a nejen naše ekonomika, ale i občané by z něj měli prospěch, jde stranou.

Snad jen v období prázdnin by hojně cestující češi byli asi k euru zřejmě milosrdnější – platit poplatky za nákup potřebných eur není lákavé a ještě méně příjemné je sledování kurzových lístků a hádání, kdy je ta správná doba pro nákup.

Nicméně přesvědčení, že přijetí eura přinese růst cen, je jedním z pilířů podpory zachování koruny. Tyto obavy ale nejsou na místě. Nepotvrzují je zkušenosti zemí, euro nedávno zavádějících - odhady pro růst cen při zavedení eurových bankovek a mincí jsou v řádu desetin procena (u Estonska 0,3%, Slovenska 0,25% a Malty 0,2%). Navíc v růstu cen mu brání i celý balík pravidel, určený právě proti této hrozbě (třeba dlouhé období zveřejňování cen v obou měnách).

Pohled do statistik ukazuje, že v případě 5 zemí, které euro od roku 2007 zavedly, byla u 3 z nich inflace ve 3 letech od zavedení eura dokonce v průměru nižší než v letech předtím (průměr 5 let), u Malty o několik desetin vyšší a u Kypru stejná. Zjevně platí, že inflaci ovlivňují zásadněji další faktory, než změna obíhající měny.