Kvalitní tržní vztah musí stát na důvěře a respektování pravidel. Toho ale současné vedení Ruska evidentně není schopno. Evropská unie musí hledat alternativy.

Svět kolem nás se za posledních pár měsíců dramaticky změnil. Pocit bezpečí je pryč. Jen kousek od nás došlo ke změně hranic garantovaných mezinárodními smlouvami a o chvíli později na východě Ukrajiny vypukla regulérní válka. Se spoustou mrtvých, raněných a obrovskými škodami.

Snaha západních zemí bez vojenské konfrontace přimět Rusko k respektu k právu stojí na ekonomických sankcích. Postihnout se od počátku snaží hlavně okruh blízkých prezidenta Putina (a některé státní firmy) s co nejmenším dopadem na fungování „nestrategického“ obchodu. Zároveň na Západě běží debata, „zda si to ekonomicky můžeme dovolit“. Firmy, které kvůli sankcím či ruské odpovědi přišly o obchod, svůj nesouhlas daly často znát. Děje se to nejen u nás, kde přímý vývoz do Ruska činí 120 miliard korun a další miliardy jsou dodávky zahraničním vývozcům. To je nemálo pracovních míst.

Do Ruska směřuje ale jen sedm procent vývozu zemí unie, zatímco Rusko do EU vyváží více než polovinu svého zboží. Rusko má přebytek z obchodní výměny - loni přes 86 miliard eur. Z kolapsu obchodu by při pohledu na čísla měl mít obavy více Kreml než Brusel. Jde ale také o strukturu obchodní výměny. Čtyři pětiny ruského vývozu tvoří ropa, plyn a energetické suroviny, zatímco opačným směrem putují nejvíce stroje a dopravní prostředky. Obava, že Evropa přijde o odbytiště zboží, a hlavně nedostane potřebné zdroje energie, je argumentem „sankčních skeptiků“. Jenže bez ohledu na dopady sankcí nemůže být perspektivním obchodním partnerem země, která nerespektuje smlouvy a ignoruje suverenitu států. Rizika takovéhoto obchodu i proto, že řada firem je se státem spojených a Kreml „ovlivňuje“ podnikání „více, než je zdrávo“, jsou a budou značná.