Není snad dne, aby se neobjevily zprávy o nadějných cestách k novým nebo lepším technologiím v oblasti „čistých technologií“. Nejčastěji se jedná o nové, efektivnější či levnější baterie a technologie podstatně zvyšující efektivitu solárních panelů (jeden z příkladů pro ilustraci přikládám), protože právě ty jsou středobodem cesty k udržitelné, nízkoemisní ekonomice.

Cestu do praxe si hledají poměrně pomalu, protože vývoj jde tak rychle, že panuje nejistota, ve kterém momentu je zlepšení natolik velké, že dává ekonomický smysl jej zavést do masové výroby.

Rychlost tohoto procesu, která již dnes přináší „lepší produkty za nižší cenu“, by bezesporu nevznikla, kdyby nedošlo ke globálnímu rozhodnutí snižovat emise (a zbrzdit tak změnu klimatu) a kdyby řada zemí nepodpořila buď nabídkovou, nebo poptávkovou stranu této ekonomiky.