Jdeme k dalším volbám a stále nevíme ani to, jak bude orgán, do kterého volíme – Evropský parlament – veliký. 9. května se lídři členských států chystají rokovat o budoucnosti evropské unie, tedy i postavení Evropského parlamentu. V již rozběhlé kampani slyšíme, co by Evropa měla a neměla. Český hlas je zastoupen zhruba třemi procenty, máme tendenci chovat se jako malý akcionář – všechno pro rozvoj blokovat a snažit se vytěžit ze svého podílu co největší finanční prospěch bez ohledu na to, zdali ten, kdo dává – Evropská unie – se udrží nebo rozpadne.

Řezat si větev pod sebou zdá se být nejen naše, ale i polská specialita. Maďarský vůdce Orbán aspoň jede vehementně na tygru, kterého si sám vykrmil. Obojakým rozhodnutím evropských lidovců má stále šanci být po evropských volbách v nejsilnější frakci, kazí ji však, byť s pozastaveným členstvím koaliční potenciál.

„Spitzenkandidát“ evropských reformistů – u nás na čele kandidátky ODS - Jan Zahradil sděluje, že je přesně v té díře mezi těmi, kteří chtějí vyspělou Evropu udržet při sobě, a těmi, kteří ji chtějí přeměnit na Evropu národů. Je to jen další útok, či atrakce pro voliče, neboť ve skutečnosti je jen dalším elementem, který chce vtáhnout Evropskou unii do díry, z které není východisko. stejně jako se to už téměř definitivně podařilo konzervativcům v případě Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nakonec jak se zdá v ní uvízne Anglie bez Londýna, který stejně jako Skotové, Welšané a Severní Irové najdou během tří let východisko.