Izraelský parlament přijal minulý týden zákon, který stát Izrael definuje jako výlučně židovský stát a krom jiného hlavním městem stanoví Jeruzalém. Každý normální člověk na této planetě samozřejmě ví, že Izrael je židovský stát a Jeruzalém je již tři tisíce let hlavním městem a středobodem jak Izraele, tak všeho židovstva. Tak proč proboha takové samozřejmosti najednou Izraelci vkládají do ústavního zákona? Inu, svět už není to, co býval. Německo, Francie, Belgie už dávno nejsou zemí Francouzů, Němců nebo Belgičanů. Jejich vlády se už dávno bojí označit tyto země za země původních národů, ale naopak stále častěji deklarují, že tyto kdysi ryze evropské země patří i muslimům a migrantům z Afriky a Arábie. Izrael je stejně jako tyto země také multietnickou zemí, ale nikdy nepřistoupil na diktaturu menšin. Proč? Jde totiž o přežití. Pokud se židé nechtějí rozplynout a zmizet v arabském moři, musí si udržet svou identitu, svůj národ, svou zemi.

Je to současně i přirozené právo každého národa na sebeurčení a právo národa mít národní stát. Ano, jde o přežití. Jde o to, že ta většina, která svůj stát vybudovala, má také svoje práva. Má právo svůj domov označit jako svůj domov, jako svoji vlast, jako svoji zemi. Je to konstatování holého faktu.

A podívejme se, jak to funguje v muslimských zemích. Tam je naprosto přirozené, že menšiny mají jen minimální nebo vůbec žádná práva, a to mluvíme o menšinách všeho druhu – etnických, politických, náboženských i sexuálních.