Vážení spoluobčané, drazí přátelé, dovolte mi Vám popřát v tento sváteční den nejen hodně zdraví a štěstí ve vašich životech, ale také do budoucna trochu té demokracie, kterou občané v bouřlivých dnech po 17. listopadu po celé naší republice žádali. 17. listopadu 1989 a v následujících měsících, lidé na ulicích žádali demokracii a to demokracii skutečnou, žádali přímou volbu a odvolatelnost politiků, žádali možnost hlasovat v referendech o zásadních problémech a tématech. Krom toho žádali také spravedlnost a férovost.

Čeho jsme se dočkali? Přímou volbu a odvolatelnost politiků, kterou paradoxně obsahovala komunistická ústava, nové elity nejprve využili k odvolání poslanců, kteří se bránili zvolit prezidenta Havla a následně ji z Ústavy odstranili. Přímou volbu prezidenta a dalších politiků sice občanům elity v čele s Havlem slíbili, ale protože v přímé volbě by tehdy vyhrál Dubček a ne Havel, tak k ní nikdy za Havlova života nedošlo. Samozřejmě nedošlo ani na uzákonění referenda - ačkoli nová ústava s ním počítala a dodnes počítá - a pár lidí v nové sněmovně ho dokonce prosazovalo.

Od demokracie se v tichosti upustilo, místo sociálně citlivého státu přišel divoký kapitalismus bez pravidel s bezedným rozkradením veřejného majetku, který stát připravil o biliony korun a o majetky, ze kterých tehdy stát financoval důchody, zdravotnictví nebo školství.