Nezpochybňuji rozhodnutí vlády. Konec konců sociální demokracie se na něm podílela. Situace je vážná, sice nám ještě nepřerůstá přes hlavu, ale hrozí tím – opatření jsou nutná. O tom nepochybuji.

Nechci ani lovit z minulosti naše varování, že uvolňování pravidel je moc rychlé, že okolní země na to jdou pomaleji. Nehodlám okopávat kotníky. Co ale chci, aby bylo projednáno a co nejrychleji přijato, to je podpora českému pohostinství. Rychlá, jasná a systémová.

Několikrát jsem psal, že česká ekonomika potřebuje jako základní protikrizové opatření nalít likviditu především do malých a středních podniků. Pomoc živnostníkům a drobným podnikatelům. Zatímco řada sektorů se alespoň nějak rozebíhá a přece jenom funguje, pohostinství, ubytovacím zařízením a dalším (třeba fitcentra, jen na okraj, která jsou součástí ekonomiky, ne, že nejsou) nyní dáváme novou tvrdou ránu.

Někdo si může říct: Je to jenom na 14 dnů (když odmyslím, že více). Jenže 14 dnů jsou čtyři procenta roku. To není málo ani z hlediska celoročních tržeb. A co to udělá s cash flow každé společnosti postavené na tom, že týden co týden, měsíc co měsíc musí vydělat na nájem, na platy, na energie…?