Jako bývalý policista, který byl na počátku prověřování této kauzy, jsem očekával, že bude potřebné, abych před vyšetřovací komisí uvedl informace, které o počátku této kauzy vím a mohl i poukázat na nestandardnost některých úkonů. Z osobní iniciativy jsem proto písemně požádal ministra vnitra o zproštění mlčenlivosti o skutečnostech, které jsem se dozvěděl v souvislosti s výkonem služby. Z ministerstva vnitra mi bylo sděleno, že žádost musí podat předseda Poslanecké sněmovny. O podání žádosti jsem tedy požádal předsedu Poslanecké sněmovny. Ten moji žádost postoupil předsedovi parlamentní vyšetřovací komise, který nakonec žádost o mé zproštění mlčenlivosti podal znovu. Z ministerstva vnitra přišla odpověď, že kauza Opencard nebyla do současné doby pravomocně skončena a zbavením povinnosti mlčenlivost by mohlo dojít k ohrožení zájmů Policie ČR. Odkazují se přitom na stanovisko policejního prezidenta.

Mlčenlivosti tedy zbaven nejsem a nemohu proto sdělit, že některé postupy a věci byly jinak než je před komisí uváděno a nemohl bych to sdělit ani na přímý dotaz vyšetřovací komise. Odmítnutí je velmi obecné a proto nevím, jaké zájmy Policie ČR bych ohrozil, ale mohu se domnívat, že to jsou zájmy některých mých bývalých nadřízených. Osobně mi je velmi líto, že nové vedení Policie ČR a i Ministerstvo vnitra se stále něčeho bojí a nemají zájem umožnit vyšetřovací komisi zjišťovat pravdu o způsobu vyšetřování. Paradoxem v celé věci je, že u jiného policisty, který na kauze pracoval stejně jako já a dá se říci i téměř ve stejném časovém období, a který dodnes slouží v řadách Policie ČR, tato hrozba ohrožení zájmů Policie ČR nehrozí a on mlčenlivosti zbaven byl. Jeho však zbavoval jeho současný krajský ředitel. Ten buď žádost nekonzultoval s policejním prezidiem, nebo má policejní prezidium dvojí metr. Můj policejní náhubek mlčenlivosti tedy stále trvá. Jak dlouho ještě?