Tak především je jasné, že pro současnou americkou administrativu přestává být Evropa zahraničně-politickou prioritou. A zájem Američanů se přesunuje do oblastí  Tichomoří, do oblasti Asie. V této oblasti působí tři gigantické ekonomiky: čínská, japonská a indická, které se podílejí významným způsobem na tvorbě světového hrubého domácího produktu. Ale také na světovém obchodě a ať se to někomu líbí nebo ne, zejména Čína a Indie, budou hrát stále větší roli ve světové politice.

Zdá se, že americký prezident zvolil v mezinárodní diplomacii netradiční metodu práce. Je to přístup byznysový a současně reálpolitický. V jeho pohledech na svět má ideologie jen druhořadý význam. A stejně tak do týmu svých blízkých spolupracovníků vzal počínaje viceprezidentem Vancem a „ministrem“ Muskem lidi stejného ražení. Prostě D. Trump neponechává jako prezident nic náhodě. Ví, že na změny zahraniční i vnitřní politiky USA má v zásadě jen 4 roky. A protože příští volby do kompletní Sněmovny reprezentantů a do třetiny senátů USA budou již za necelá dva roky, může se stát, že v obou, anebo alespoň v jedné z komor amerického kongresu ztratí jeho Republikánská strana většinu. Demokraté by pak pochopitelně jeho politiku torpédovali. Proto to horečné tempo, proto to úsilí. Proto tolik prezidentských dekretů, namísto zákonů schválených oběma komorami Kongresu.

Prezident Trump se rozhodl jednat s Ruskem, nikoliv jako s méněcennou zemí, jak se chovají k Rusku dlouhodobě a většinově evropští politici. Ale jako se svým partnerem, s nímž je možné řešit různé světové problémy. Nejde totiž jenom o Ukrajinu, i když Trump a jeho tým projevují už od 20. ledna, kdy se stal staronovým prezidentem USA, eminentní zájem ukončit tento válečný konflikt. Je to pro něj stejná zátěž, kterou mu zanechal předchozí prezident Biden, podobně jako to byl Afghánistán v jeho předchozím volebním období, který mu zanechali jeho prezidentští předchůdci. D. Trump již tehdy při jednání s Tálibánem ukázal, že se nebojí netradičních řešení. Podle tehdejších amerických i evropských měřítek byl Tálibán teroristickou organizací, a přesto s ním Trumpova administrativa jednala. Nyní bude osobně jednat i s ruským prezidentem Putinem. Tedy, pokud si obě strany daly za cíl uskutečnit setkání prezidentů již začátkem března, tedy před zahájením ramadánu, což je v muslimském světě a tedy i v Saúdské Arábii velká společenská událost To znamená,  že musí  do té doby být jasné kontury dohody o příměří a míru na Ukrajině. Evropští komentátoři si příliš nevšímají, možná vinou přívalu Trumpových vyjádření v posledních týdnech, jeho nabídky na částečné odzbrojení adresované Číně a Rusku. Pokud jde o Rusko, je celá věc jasná, s ním už americká administrativa jedná.