Své stranické sněmování mají za sebou v TOP 09, kde po volebním neúspěchu došlo k výměně předsedy strany a tato výměna má zatím – soudě podle reakcí Schwarzenberga a částečně i Kalouska – řadu rysů nepřátelského převzetí strany. Pět dalších stran v tomto roce očekává kongresy či sjezdy, které mohou rozhodnout o jejich budoucnosti a v některých případech i o jejich zkáze. V lednu dojde k hlasování o důvěře Babišově vládě a je zatím dost nepravděpodobné, že by tato vláda, mající všechny rysy provizoria, byla schopna, kromě marketingově slušného výkonu, cokoliv jiného předvést. O druhém víkendu půjdou občané k prvnímu kolu prezidentských voleb, jejichž favoritem je dosavadní prezident M. Zeman, k němuž se bude vybírat z pelotonu osmi dalších uchazečů protikandidát do druhého kola.

I když se překvapení nečeká, ta možnost zlomu v postojích občanů stále existuje, byť je velmi málo pravděpodobná. Prezident Zeman a jeho okolí musí být zkrátka obezřetní do poslední chvíle a soustředit se plně na druhé kolo prezidentské volby.

V únoru, možná až v březnu, se rozhodne o složení nové Babišovy vlády, tedy té druhé její varianty. Měla by to být vláda koaliční, vláda, která bude vytvořena buď na bázi spolupráce hnutí ANO, ČSSD a lidovců, tedy bývalé vládní koalice, anebo na bázi spolupráce dvou stran: hnutí ANO a ODS. Subvariantou samozřejmě je i možná spolupráce hnutí ANO a ČSSD, kterážto koalice by mohla být parlamentně podpořena komunisty. Pokud ČSSD v polovině února nezvládne svůj sjezd a nezvolí vedení, které bude představovat změnu a nevstoupí se skutečně výraznými představiteli, reprezentujícími změnu do vlády, bude mít tato strana velké, ba existenční problémy v podzimních volbách.