Samozřejmě, že ekonomičtí analytici poplatní především zájmům finančního sektoru a finančních trhů vidí důvody řecké krize po svém. Jeden z nich, možná ten nejbystřejší český ekonomický analytik, hovoří o tom, kterak si Řekové v dlouhých letech předcházejícím začátku krize v roce 2008, žili nad poměry. Prý mzdy (a důchody) rostly dlouhodobě rychleji než produktivita práce. A samozřejmě se už celá záležitost otáčí proti českým odborům a dnešní ministryni práce, která podporuje odbory v jejich požadavcích na desetiprocentní plošný růst mezd ve zdravotnictví a obecně podporuje růst mezd. Samozřejmě, že už nikdo z ekonomických analytiků nepřipomíná těžkou deformaci směnného kurzu české koruny a eura způsobené stupidní politikou slabé koruny vedení ČNB v letech 2013 – 2017, která dodnes deformuje pohled na produktivitu práce a průměrnou mzdu v české ekonomice.

Ale co zejména chybí v komentářích českých mainstreamových médií je to, že existují dvě fundamentální příčiny řecké dluhové krize:

1) Neplacení daní se v Řecku stalo národním sportem a daně často neplatili ti bohatší a nejbohatší. Vzpomínám, jak ve vrcholu krize byl publikován přehled řeckých neplatičů daní, kteří v souhrnu nezaplatili daně ve výši přesahující 160 mld. eur. Nejvýnosnější řecké průmyslové odvětví, lodní přeprava, ještě před pár lety neplatilo daně vůbec. To je prostě neslýchaná nestydatost, která byla specifikou řeckého finančního systému. Zejména němečtí a francouzští vládní ekonomové a také ECB neměli nikdy připustit vstup Řecka do Evropské měnové unie, dokud tato země nezmění přístup k daním. A především v těchto dvou otázkách. Jak je možné privilegovat ze zákona celou jednu kastu lidí v určitém státě, a to ještě těch nejbohatších? Prostě lídři EU v Bruselu, Berlíně i v Paříži zavřeli oči a nechali Řecko proklouznout do EU a platit eurem.