Ztratit tři měsíce času odkládáním rozhodnutí (a nejde jen o účast ve vládě) je za dané situace ale naprostý luxus. Jiný přístup se však od Sobotkova vedení prostě očekávat nedá. Tak jako prováhali a probabrali během posledních let, co se pokazit dalo, tak došli nyní k názoru, že nebudou dělat vůbec nic, což je nejen z jejich hlediska asi lepší. Strana se ale přímo před očima atomizuje. Mám-li pravdu říci, tak to řeknu úplně surově a bez příkras: strana se rozpadá.

Za daných okolností bych proto vnitrostranické referendum v této otázce na jednu stranu pochopil. Ale vázat nové vedení ČSSD vcelku jasným rozhodnutím, které členové musí učinit, pokud chtějí zajistit alespoň nějaký rozvoj ČSSD, není zrovna ten nejlepší nápad.

Z tohoto hlediska je potřeba dát novému vedení strany do rukou jistý manévrovací prostor. Není logické, aby nové vedení strany bylo svazováno třeba i emotivním výsledkem vnitrostranického referenda, ale na druhé straně by volba tohoto vedení proběhla v uzavřené kotérii funkcionářů víceméně závislých na svých regionálních či jiných šéfech a zájmových skupinách typu Tvrdíka, Bisonů a Pokorného. Jinak řečeno, pokud chceme vnitrostranické referendum, nebo alespoň anketu a diskusi k této otázce, pak chtějme i přímou volbu předsedy sociální demokracie ze všech kandidátů, kteří se přihlásí, včetně těch, kteří přijdou zvnějšku, (krom autora tohoto článku to může být například, pokud bude mít odvahu zachraňovat kriticky ohroženou stranu, i předseda ČMKOS Středula) všemi členy ČSSD. A samozřejmě by například na sjezdu ČSSD mohla být umožněna volba dalších členů vedení strany všemi těmi členy, kteří by na sjezd krom sjezdových delegátů na volbu místopředsedů strany dorazili ze svých místních organizací.

Řekněme si otevřeně, že pro ČSSD je účast ve vládě, ale ne účast s těmi,co selhali, ale s novými tvářemi politiků, kteří se v Sobotkově vládě nenamočili, jedinou cestou, jak zajistit budoucnost sociální demokracie. Heslem dne musí být změna. Nemám nic osobního proti těm, které jsem výše uvedený vyjmenoval, že by ve vládě být neměli. Za pár let mohou být docela použitelnými lidmi na jiné funkce, třeba hejtmanů, starostů a podobně. Ale dnes prostě tito lidé nepředstavují změnu. A samozřejmě musí být ve vládě někdo, kdo bude schopen být partnerem, ale zároveň také politickým soupeřem A. Babiše, někdo, kdo se mu formátem vyrovná nebo ho i předčím.

Úvahy různých kandidátů na místopředsedy ČSSD o tom, že oni nebudou v jen tak nějakém vedení, ale pouze v takovém, kde se jim to bude líbit, považuji za scestné. Spolupracovat teď musí každý s každým. A vedení ČSSD musí být pluralitní.