Je to v krátkém čase druhý velký projev – po vystoupení J. C. Junckera na půdě evropského parlamentu – relevantního představitele buď EU jako celku anebo klíčového státu EU k této problematice.

Volání po nových myšlenkách často nahrazuje ony nové myšlenky samotné. Ale tentokrát se Macron přeci jen dostal trochu dál a jeho vizionářský program má jisté obrysy.

Francouzský prezident navrhl vytvoření samostatného rozpočtu pro eurozónu (včetně ministerstva financí) což je, s ohledem na konkurenci, s níž se EU ve světě potýká, logický krok. Mám na mysli zejména silně centralizované státy, jako jsou USA nebo Čína, které jsou dnes rozhodujícími činiteli světové ekonomiky. Pokud chce EU s těmito giganty udržet krok, musí mít svůj rozpočet, do kterého promítne například své obecně rozpočtové nebo i své investiční priority. USA i Čína prostě mají své silné státní rozpočty, a pokud EU srovnatelný rozpočet mít nebude, bude hrát v příštích desetiletích ne druhé, ale třetí housle a bude územím, které bude předmětem predátorského zájmu především amerických a čínských firem.

Dále Macron požadoval sbližování sociálních modelů zemí EU, což pro občany ČR nemusí být vůbec špatné. To by znamenalo zavádění západoevropských sociálních standardů také v naší zemi. Ale samozřejmě za předpokladu, že by na to česká ekonomika vytvořila dostatečné zdroje. Macron současně žádal zavedení daně z finančních transakcí, a to na „novém základě“. Tuto daň má zatím jen Francie a Velká Británie. Macron směřuje ke sbližování sazeb korporátních daní. Za tím je samozřejmě především snaha francouzských podnikatelů vyrovnat se s „nekalou konkurencí“ ze střední a východní Evropy.

Jeho námět je, aby rozpočet EU v roce 2020 stanovil povinnou minimální i maximální úroveň firemních daní, přičemž země, které by toto nerespektovaly, by přišly o možnost čerpat z evropských fondů. Západní Evropa se prostě brání konkurenci nízkých daní a levné práce firem z východoevropských a středoevropských.