Zřejmě nebylo náhodou, že letecké údery NATO vůči Jugoslávii před patnácti lety proběhly s plnou solidaritou české vlády pod předsednictvím M. Zemana. Tehdy jsem to chápal tak, že jako čerství členové NATO nemůžeme vybočit z řady.

Já dávám přednost diplomatickým jednáním Západu (EU a USA) s Ruskem, které by otevřely cestu k rozumně pojaté federalizaci Ukrajiny a k ochraně práv menšin. Po volbách na Ukrajině se pak může, za pár týdnů, zapojit také legitimní ukrajinská vláda.

Harašení zbraněmi nositeli vojenských „modrých knížek“ jsem považoval vždy za komické. Pan prezident zřejmě v tomto týdnu poněkud pozbyl duševní rovnováhu. Měl by si dát delší, osvěžující, víkend.