Zejména v utkáních se Spartou a především s Duklou musela tehdy počítat s jistou a jaksi samozřejmou nepřízní rozhodčích, která pochopitelně ovlivnila průběh mnoha zápasů. Zhruba ve druhé polovině 90. let, poté co se objevila po sametové revoluci nová generace českých rozhodčích i nových fotbalových funkcionářů, se Slávia z tohoto klinče, pro ni nepříznivého rozhodování fotbalových arbitrů, vymanila. Nechci se ale věnovat české lize, která je případem sama od sebe.

Všichni jsme měli možnost v úterý večer vidět souboj Slávie s Dynamem Kyjev o postup ve fotbalové lize mistrů. Možná je pravdou, že vedoucí funkcionáři Slávie mohli udržet po skončení druhého zápasu s Dynamem Kyjev emoce více na uzdě. Ale v zásadě přece řekli pravdu. Slávii byl upřen regulérní gól a trapně si vymýšlet, že vlastně jiný hráč nežli střílející Tecl byl v ofsajdu a fauloval, je v zásadě ubohé. Pokud by tento gól byl uznán, byl by průběh zápasu Slávie v Kyjevě jiný.

Ale jiný mohl být také výsledek zápasu, kdyby v 74 minutě nebyl uznán Ukrajincům gól, který padl z evidentního ofsajdu. Nechápu českou fotbalovou asociaci, pokud se de facto úplně distancuje od názorů Slávie. Při tom je evidentní, že ukrajinská fotbalová diplomacie je prostě vlivná a ovlivňování rozhodčích není ničím, co by mě u ní mělo příliš překvapovat.