Do chodu byla uvedena dohoda několika krajských organizací strany, která nakonec umožnila dovolbu čtyř členů vedení strany, místopředsedů Fialové, Netolického, Foldyny a Onderky. Poslední místopředseda strany bude zvolen na schůzi Ústředního výkonného výboru této strany a záměrně nehovořím o tom, že na nejbližší schůzi. Procedura volby místopředsedy strany je totiž mimořádně složitá a bude vyžadovat, pokud k ní má dojít, silnou koordinaci všech krajů. Nebo alespoň většiny z nich.

Zarážející na pokračování sjezdu je, že se k jednání od počátku nedostavila zhruba stovka delegátů. A také to, že po třetí hodině odpoledne již sjezd balancoval na hranici usnášeníschopnosti. V odpoledních hodinách tak nebylo již možné odsouhlasit připravené úpravy stranických stanov, což autor tohoto článku nepovažuje za velkou tragédii. Prostě ukazuje se, že významná část funkcionářského aktivu strany, a k němu delegáti sjezdu nepochybně patří, je, řekněme, poněkud unavena vývojem a omezuje své osobní angažmá. Prostě je rozdíl, pokud strana již nebude stranou vládní, ale bude součástí jakési hvězdné pěchoty v poslanecké sněmovně, kde se svými patnácti poslanci nebude příliš vyčnívat. Řekněme si otevřeně, že s rétorickým vybavením většiny členů poslaneckého klubu a s jeho výchozí erudicí, se ČSSD nemůže stát lídrem opozice proti Babišově vládě. A nezakryjí to ani silné řeči, které se na sjezdu ozývaly z úst představitelů ČSSD vůči A. Babišovi.