Ihned po jimi tolik kritizované návštěvě v ČR spěchal čínský prezident na návštěvu USA. Tato návštěva se obešla bez tibetských vlaječek, bez kraválů, několika stovek lidí, kteří tentokrát kavárenské prostředí vyměnili při demonstraci za zdravější, smogový vzduch velkoměsta. Došlo na červené koberce, líbání manželek a formálně projevovanou úctu ze strany amerického prezidenta vůči jeho čínskému protějšku.

Kam vlastně pražská kavárně směřuje? K západoevropským vzorům to není, protože při návštěvě Velké Británie byl čínský prezident před pár měsíci přijat ještě okázaleji nežli v USA. K USA to také není, protože i tam si představitelé vedení státu druhé největší a perspektivně největší ekonomické mocnosti světa alespoň formálně vzato váží. Odpověď, kam tito lidé směřují, je jednoduchá. Do Hulvátova a Kocourkova. Jejich představitelé, především pak K. Schwarzenberg, dělali za vlád M. Topolánka a P. Nečase tak nesmyslnou zahraniční politiku, která nás během několika málo let vyvedla na sám okraj EU. Udělali jsme vše pro to, abychom pod vedením moudrého knížete uráželi Rusko i Čínu a další. Celkem nepochopitelně, protože v současném světě je přeci dobré výhod globalizace spíše využívat nežli je popírat. Pravicové vlády urážely muslimské, a zejména arabské státy, a to tak jasně a intenzivně, že se ČR dostala do opovržení naprosté většiny rozvojového světa.