A po čase by se vztahy USA a Turecka opět vrátily k normálu, v jakém byly před nástupem Erdoganovy vlády. Erdogan prostě není vysněný partner Západu, a to říkám ještě velmi zdvořile. Jeho autoritativní a islamistické záměry nejsou právě oceňovány politickými elitami Západu.

Po sestřelení ruského letadla 24. 11. 2015, které se mihlo kolem tureckých hranic, tureckou vzdušnou obranou, došlo k silnému ochlazení vztahů mezi Ruskem a Tureckem. Tyto ruskoturecké vztahy bylo před tím možné charakterizovat téměř už jako strategické partnerství.

Je otázka, do jaké míry Erdogan nebo turecká výkonná moc o sestřelení ruského letadla vlastně věděli. Pokud ano, Turecko zjevně přecenilo své síly, neboť Rusko vytáhlo ve hře trumfové karty…

Statisíce ruských turistů se dnes neobjevují na plážích Anatolie, byl zastaven export tureckých zemědělských výrobků do Ruska a také turecké stavební podniky, které měly dříve hodně zakázek právě v Rusku, jsou najednou bez práce. Turecko samozřejmě mohlo např. začít znepokojovat Rusy, respektive jejich chráněnce Arménii, přes spřízněnou ázerbajdžánskou vládu, ale to velký smysl nedává. A hlavně to prosperitu tureckým firmám ani hotelům a restauracím v turistických resortech rozhodně nepřinese.

Erdogan má možná mnoho vlastností, pro které není vyhledávaným partnerem Západu, ale schopnost realistického pohledu na věc mu vůbec nechybí. Koneckonců oba dva státy, jak Turecko, tak Rusko, se v posledních dnech a týdnech snaží provádět realistickou politiku také směrem k Izraeli. Turecko po roztržce před pár lety obnovilo diplomatické vztahy s Izraelem a snaží se de facto kopírovat ruskou politiku ve vztahu k Izraeli.