Samozřejmě, že se ČT nevyhnula drobným i větším zkreslením, zejména pokud jde o případnou roli Sovětského svazu v možném válečném konfliktu v září roku 1938. Ale to je vcelku detail, který svědčí jen o jisté zaujatosti ČT proti Rusku.

Největšími kritiky toho, že se v září roku 1938 Československo nebránilo se zbraní v ruce, byla od prvních dní po vstupu Mnichovské dohody v platnost česká pravice a v době komunistického režimu také komunisté. Zejména tyto dvě politické síly zdůrazňovaly, že jsme se měli bránit a komunisté zdůrazňovali možnost neakceptované sovětské pomoci. Je dobře, že většina historiků, kteří se vyjadřovali k Mnichovu a k rozhodnutí Edvarda Beneše a československé vlády přijmout Mnichovský diktát na základě faktů, veřejnosti sdělila, že případná válka s Německem, která by se mohla zaštitovat mandátem tří dalších velmocí z Mnichova, by přivedla národ až na samou mez jeho existence. Ostatně, bojovat boje s osmdesátiletým zpožděním nemá velký smysl. Zrada západních mocností byla evidentní a Hitler se zbavil strategicky jako protivníka země, která byla velmi dobře vyzbrojena a připravena se bránit. Ovšem za předpokladu splnění smluvních závazků Francie a Sovětského svazu. Sovětský svaz byl vázán k vojenské pomoci jen v situaci, kdy by se k vojenské pomoci odhodlala Francie. Hitler získal v říjnu 1938 veškerý zbrojní potenciál tehdejšího Československa a mohl jej zapojit do válečných příprav Třetí říše. Československo, jak známo, patřilo před II. světovou válkou k největším výrobcům a vývozcům zbraní na světě. A nelze nezmínit, že zejména při přepadení Francie na jaře 1940 německá armáda použila ve svých motorizovaných jednotkách také čtyři sta tanků, které získala z výzbroje bývalé československé armády.