Efektivita státní správy by měla být cílem všech, kteří si přejí stát, který umí nejen tvořit kvalitní zákony, ale rovněž tyto zákony dokáže uplatňovat. Kdekdo si může klást otázku, proč by měli mít právě státní zaměstnanci privilegium zákona pro sebe samé. Myslím, že odpověď je nasnadě. I když kritici zákona o státní správě jsou dnes ve výrazné menšině, nezaznívá doposud veřejným prostorem onen vysvětlující argument. Zatím jsme se totiž dozvěděli pouze to, že se zákon narychlo schvaluje proto, „aby Babiš mohl být ministrem“. Veřejnost by ale měla znát i smysl a klady takového zákona.

Předně je třeba upozornit, že státní zaměstnanci de facto budou mimo působnost zákoníku práce. Toto jejich „zvláštní postavení“ je ovšem potřeba. Armáda státních úředníků má totiž významný a neocenitelný vliv na chod státu. Na druhé straně bych velmi zrazoval před tím, aby si někdo, kdo s dnešním chodem státu není spokojen, od tohoto zákona sliboval okamžité zlepšení. Lidé se spolu se zákonem nezmění ze dne na den. Významné změny budou patrné přinejlepším za několik let. A věřte, že stát opravdu nebude fungovat jako firma…

Co ovšem považuji za nejdůležitější, to je uplatnění principu definitivy, tedy definitivního služebního poměru ve státní správě. Ti státní úředníci, kteří dosáhnou tohoto institutu, se stanou prakticky nepropustitelní. V našem prostředí se to zdá jako něco lehce zneužitelného, avšak na tuto definitivu, jak doufám, dosáhnou pouze ti nejlepší z nejlepších státních úředníků. Pochopitelně po dosažení nutných kvalifikačních zkoušek. Dojde tak ovšem k tolik potřebnému oddělení politického vedení od odborné složky státní správy. Institut definitivy je vlastně ochráncem odlišného názoru úředníka a je rovněž významným prvkem v boji proti korupci ve státní správě. Takový úředník totiž již má co ztratit.