To, s čím přišli představitelé vlády Syrizy do Bruselu, bylo oslyšeno. Tsipras ve zkratce říká: dluhy v astronomické výši nejsme schopno splatit ani v příští generaci, a tak je třeba je realisticky zredukovat a vyhlásit nový Marshallův plán pro Řecko, který umožní oživení ekonomiky a její žádoucí restrukturalizaci. Evropský establishment využil nekonečný seriál jednání beze snahy o kompromis k pokusu o politické znemožnění Tsiprasovy vlády a její odstranění.

Ne, že by mně Tsiprase a spol. bylo nějak příliš líto. Je to opravdu zvláštní skupina politických exotů a lidí, kteří se kromě politické agitace nikdy ničím konstruktivním nezabývali (a agitace také vesměs konstruktivní není, ta může být přece jen někdy zábavná). No, ale po legitimní vládě vzniklé na základě voleb může v Řecku přijít úplný chaos a rozklad státu.

Je potřeba připomenout, že předchozí vlády politických rutinérů, v jejichž čele se po desítky let od pádu vojenské junty v roce 1974 střídali socialisté a konzervativci, zemi do současné situace rukou společnou a nerozdílnou přivedly.

Problém Řecka ve fiskální oblasti nevznikl rozbujelými sociálními vymoženostmi, jak to, trochu naivně, ale zároveň perfidně, líčí česká média. Vymoženosti (důchody a podobně) lidí pracujících v nestátním sektoru jsou ubohé. Penze jsou velmi často nižší nežli ty české. Něco jiného je to ovšem u veřejných zaměstnanců.